Tento zelený ara je rozšířen na území Brazílie, Paraguaye a Argentiny. Jeho počty v přírodě však stále klesají, naštěstí v zoologických zahradách i zájmových chovech se ho dobře daří rozmnožovat.
Ary marakány potřebují stravu bohatší na beta-karoteny a vit. E. Pokud je strava chudá na tyto látky, mohou mít problémy se zrakem.
Ary marakány obývají především galeriové lesy podél vodních toků na území východní Bolívie, Paraguaye až přes jižní Brazílii. Nicméně biotopy, které obývají, nebo do kterých zalétávají, jsou poměrně různorodé.
Volně žijící populace tohoto papouška je negativně ovlivněná lidskou činností (nelegální odchyt, odlesňování) a bohužel má spíše klesající trend. Odhaduje se, že se v přírodě vyskytuje 1,500 - 7,000 jedinců. Druh je proto vedený jako téměř ohrožený a byl zařazen do CITES I s povinnou registrací.
Tento středně velký papoušek je převážně zelený, má červené čelo, spodní část břicha a kostřec. Pohlavní dimorfismus na první pohled patrný není.
Ručně dokrmený ara marakána je chytrý malý společník. Dokáže se naučit opakovat několik slov. Je ale hlučnější a na to je při koupi potřeba myslet.
Jako u dalších druhů arů se i u ary marakány nabízí v období rozmnožování např. dřevěná kmenová budka nebo budka ve tvaru ”L”. Minimální rozměry by se měly pohybovat u základny okolo 30 cm (případně 40 x 20 cm) a výška, která ptákům vyhovuje, se pohybuje okolo 60 - 80 cm. Vhodným podkladem do budky je např. trouch. V přírodě využívají dutiny i jen na nocování.
Samice snáší 3 - 4 vejce, které inkubuje 24 - 27 dní. Mláďata budku opouští přibližně ve věku 3 měsíců a úplně odstavená jsou za další 2 - 3 měsíce.
Lze je chovat v pokojové voliéře, nebo ve venkovní průchozí voliéře s temperovaným záletem, který je v našem podnebí nutný, protože teplota by v zimním období neměla klesnout pod 10 °C. Minimální délka venkovní voliéry by měla být 3 m, výška pak 2 m. Ary jsou ptáci s velmi silným zobákem, je proto třeba stavět voliéry z odolných, kvalitních materiálů. Nejlepší je kovová konstrukce se silnějším pletivem, které nepřeštípají. Vybavení by mělo podněcovat hravého ducha těchto papoušků - různá bidla, parkosy, pařezy, čerstvé větve nebo třeba menší jehličnaté stromky, které je zaměstnají na hodiny a nebudou mít potřebu ničit vnitřní vybavení.
Základem krmné dávky by mělo být ovoce a zelenina, směs semen, zelené krmení a jako zpestření různé druhy ořechů. Krmení by se mělo rozdělit alespoň do dvou dávek podávaných během dne. Většina chovatelů krmí ráno míchanicí z ovoce a zeleniny. V tuto dobu je také vhodné nabízet nové druhy krmení - ptáci jsou po ránu ochotnější je přijímat. V poledne - odpoledne přichází na řadu směs semen a večer lze nabídnout ještě např. vlašské, para ořechy nebo pár buráků.
Z ovoce a zeleniny se využívá řada exotických druhů, ale i naše sezónní ovoce a různé druhy bobulovin a plodů, které můžeme nasbírat i v přírodě (hložinky, šípky). Pozor ale na avokádo, je pro papoušky jedovaté.
V období rozmnožování je potřeba navýšit přísun bílkovin. Nejdostupnějším zdrojem je pro chovatele např. vařené vejce, luštěniny nebo třeba tvaroh. V období dokrmování mláďat musí být přítomna např. vaječná míchanice neustále. Samozřejmostí je čerstvá voda, grit a např. i sépiová kost.