Ara zelený

O plemenu

Ara zelený (Ara ambiguus) se velmi podobá arovi vojenskému, ale oproti němu má jeho zelené peří žlutavý nádech a má také mohutnější zobák než ara vojenský.

Zdraví / nemoci

V případě dodržování karanténních zásad a hygienických a výživových pravidel, nebývá v chovu problém. Nicméně se někdy objevují zdravotní komplikace, a tak by chovatel měl mít vždy předem kontakt na veterináře - specialistu, aby mohl situaci rychle vyřešit. 

Tento druh trpívá PDD - syndrom dilatace žláznatého žaludku. Jedná se o virové onemocnění, které způsobují bornaviry. 

Také by se měla dělat vyšetření z trusu na přítomnost parazitů.

Neméně důležité je i psychické zdraví papouška. Je potřeba pravidelně předkládat nové podněty (enrichment, obměna vybavení), které stimulují psychickou pohodu. Škubání a sebepoškozování je důsledek působení stresu a strádání.

Popis a charakteristika

Rozlišují se dva poddruhy. Nominátní poddruh je ara zelený nikaragujský (Ara ambiguus ambiguus), druhý poddruh je ara zelený ekvádorský (Ara ambiguus guayaquilensis). Oba dva poddruhy si jsou velmi podobné.

Ara zelený obývá především vlhké nížinné lesy v oblasti Střední Ameriky (Honduras, Nikaragua, Kostarika, Panama). Patří mezi ohrožené druhy. Zapříčinilo to především mizení jeho přirozeného prostředí a také pytláctví, kdy jsou vejce nebo mláďata vybírána přímo z hnízd.

Jak chovat

Mladí ptáci pohlavně dospívají okolo 4 - 5 roku, ale hnízdit většinou začínají později. U těchto velkých arů lze nabídnout jak vertikální tak horizontální budku. Vertikální budka by měla mít rozměry alespoň 60 x 60 x 100 cm. Aby bylo pro ptáky snadnější z budky vylézat, je výhodné dovnitř umístit žebřík např. z pletiva. 

Horizontální budku také dobře přijímají a její rozměry by se měli pohybovat okolo 120 x 40 x 60 cm. Ve vertikální budce může stát, že se mláďata začnou přehřívat, vlivem stísněnějšího prostoru.
Samice snáší 2 - 4 vejce a inkubuje je 26 - 28 dní. Mláďata z budky vylétají ve věku 3 měsíců a úplně samostatná bývají ve věku 6 - 9 měsíců.

Nároky na prostor

Jelikož tito ptáci velmi rádi létají, mělo by se k tomu přihlédnout při budování chovné ubikace a proletovou voliéru udělat dostatečně prostornou. Čím větší, tím lepší. U proletové voliéry se v literatuře doporučuje délka 8 m, výška 3 m a šířka taktéž 3 m. 

Zimoviště může být skromnější. Teplota v zimovišti by neměla klesnout pod 10 °C. Jelikož jsou to ptáci, kteří v přírodě žijí v korunách stromů, řada chovatelů využívají při chovu závěsné voliéry. 

Další důležitou věcí je odolnost materiálů. Síla pletiva by měla být alespoň 3 mm a pletivo by mělo být zasazené do kovové konstrukce. Jsou to velmi činorodí ptáci a tak by mělo být vybavení účelné. Přírodní bidla by se měla pravidelně obměňovat.

Potrava a krmení

V přírodě se živí semeny, ořechy, plody, květy, různými kořeny a kůrou. Krmná dávka by se měla rozdělit během dne na dvě až tři části, které se podávají ráno, odpoledne a navečer. V ranních hodinách se předkládá ovoce a zelenina, v další dávce směs semen a navečer ořechy. 

Krmení by mělo být pestré a vždy kvalitní. Jako zdroj bílkovin lze podávat vařené vejce, vaječnou míchanici, vařené luštěniny, tvaroh a krmný hmyz. Mimo hnízdní období postačí podávat 1x týdně, ale při hnízdění by měli mít přístup k proteinům každý den. Čerstvá voda a grit ve voliéře nesmí chybět.