Aratinga jendaj

O plemenu

Jendaj patří mezi nejkrásněji zbarvené aratingy. V minulosti byl řazen mezi poddruhy aratingy slunečního, v současné době je však veden jako samostatný taxon. 

Patří mezi oblíbené a často chované papoušky, jejich silnou stránkou je přátelská a učenlivá povaha, bývají však poněkud hluční. 

Zdraví / nemoci

Pokud nemají aratingy dostatek podnětů, může se u nich projevit zlozvyk - škubání peří. U papoušků se objevuje také onemocnění PBFD, PDD, psitakóza či aspergilóza. Nicméně obecně jde o odolné ptáky a pokud chovatel dodržuje hygienická pravidla, pták má kvalitní a vyváženou stravu, nebývá nemocný.

Popis a charakteristika

Aratinga jendaj obývá zalesněná stanoviště v severovýchodní Brazílii, ale zalétává i do zemědělských ploch a do palmových hájů, kde vyhledává potravu. Mimo období hnízdění je lze potkat v přírodě v rodinných skupinkách. Jedná se o krásně zbarvené papoušky menší velikosti. 

Pohlavní dvojtvárnost u tohoto druhu není, a tak na první pohled nejde určit, zda se jedná o samce či samici. Jejich vzhled je velmi atraktivní a určitě zaujme na první pohled. V České republice patří mezi nejčastěji chované aratingy. 

Jejich hlasové projevy jsou velmi výrazné a někdy označované až za nepříjemné.

Jak chovat

V hnízdní sezónně je potřeba chovat tyto papoušky samostatně, jelikož jsou schopni zaútočit i na větší druhy papoušků, než jsou oni sami. Mimo hnízdní sezonu jde o poměrně snášenlivý druh.

Ptáci poprvé hnízdí většinou kolem druhého až třetího roku. Je potřeba si vybrat harmonizující pár, aby byl chov úspěšný. Tok samečka je velmi poutavý. Po sledu různých úklon a “natřásání se” samečka, následuje vzájemné probírání peří a krmení. 

Z budek je nejlepší nabídnout kmenovou budku o rozměrech 30 x 60 cm. Pokud máme možnost, můžeme umístit do voliéry i více budek, protože papoušci jsou obecně vybíravější a aratingy v budkách i nocují. Pro snadnější kontrolu mláďat je dobré, když má budka po straně kontrolní otvor. Jako substrát do budky lze použít trouch nebo navlhčené hobliny. 

Samička snáší většinou 3 - 5 vajec a inkubuje je 26 - 28 dní. Pokud jde vše bez komplikací, opouští mláďata budku přibližně za 50 dnů.

Nároky na prostor

Vhodnými prostory pro chov jsou venkovní proletové voliéry s temperovaným zimovištěm, kde by teplota neměla klesnou pod 15°C. Je důležité, aby voliéra byla zhotovena z odolných materiálů, nejlépe z kovových profilů a silnějšího pletiva. Jsou to ptáci velmi činorodí a tak by ve voliéře měli mít neustále dostatek okusu, kterým se zabaví a méně pak ničí vybavení voliéry. 

Velmi rádi se koupou a tak nádoba na koupání nebo systém mlžení také zlepší jejich welfare (životní pohodu).

Potrava a krmení

V přírodě se živí semeny, bobulemi, ovocem a zelenými částmi rostlin. Jejich krmná dávka by se měla tedy skládat z ovoce a zeleniny, zeleného krmení a směsi semen pro střední papoušky.

Ze zeleniny je vhodná například mrkev, řepa, brokolice, okurka, cuketa. Z ovoce mají rádi jablka, hrušky, oblíbená jsou např. granátová jablka, dále je vhodné zkrmovat sezónní ovoce a na podzim přidávat i plody z naší přírody. Pozor - avokádo je pro papoušky toxické. 

Zelené krmení lze také najít či vypěstovat na zahradě nebo v truhlíku - smetánka lékařská, jitrocel a ptačinec žabinec jsou velmi oblíbené rostliny. Okus je taky velmi důležitou součástí stravy papoušků. 

V období rozmnožování, kdy je zvýšená potřeba bílkovin, je vhodné doplnit potravu ještě o vaječné míchanice nebo o hmyz. V ubikaci nesmí nikdy chybět grit, sépiová kost a čerstvá voda.