Menší druh jihoamerického papouška, jehož území výskytu leží převážně v Brazílii. Na severu přesahuje do Surinamu, na jihu do Paraguaye, Bolívie a severní Argentiny.
Je podobný menšímu aratingovi oranžovočelému, avšak existují spolehlivé rozlišovací znaky. Jednak je o něco větší, důležitá je také barva zobáku. Nebyl v našich chovech nijak hojný, ale odchovy se vcelku dařily.
Je nutné umožnit jim časté koupání. Ve vnitřních prostorách pozor na průvan.
Celkově zelený pták, vícebarevný jen na hlavě. Na čele a přední části temene má okrouhlou, sytě žlutou skvrnu. Za ní až po oko je barva šedomodrá. Okolo oka má elipsovitý, neopeřený oční kroužek.
Zobák sytě černý. Letky ramenní a krovky ruční na vnějších praporech tmavě modré.
Pohlaví lze odhadovat podle velikosti žluté skvrny na čele, kterou mají samci obvykle větší.
Lze je chovat i ve větší kleci, dokonce bednového typu. Lepší je však i menší voliéra. Podle písemných zpráv se snesou na menším prostoru i dva páry, mohou-li si rozdělit prostor. Chovatel to řešil zástěnou z dřevotřísky.
V zimních měsících je nutné ptáky držet v temperovaných místnostech. Mají snahu začít hnízdit na jaře příliš brzy, je proto nutné jim dávat hnízdní budky do vnitřních prostor. V době hnízdění vyžadují klid.
Nemají zvláštní nároky na prostor.
Základem je směs semen pro velké papoušky. Směs slunečnice, semence, kardi, různých odrůd prosa, lesknice, pohanka, loupaný oves. Vše podávat i klíčené.
Máčené, měkké je možné podávat i pšenici a kukuřici. Postupem času si zvyknou na širší paletu krmení. Zelené krmení.
Jsou zprávy, že brali klíčené zrní s oblibou, když povyrostlo do formy osení. Krájenou kořenovou zeleninu a ovoce.