Jihoamerický papoušek, který je endemitem jihovýchodní Brazílie, žije v pásmu savan jižně od Amazonské pánve. Kdysi býval považován za formu aratingy jendaj. Stavbou těla a velikostí je stejným typem.
Liší se zbarvením ‒ je převážně zelený. Žlutou barvu má jenom na čele a táhne se až po temeno hlavy. Ze své vlasti se již dobře čtyřicet let do Evropy nedováží. Všechny exempláře pochází z odchovů. Nijak hojný však v evropských klecích není.
Nutná voda ke koupání. Ve vnitřních prostorách pozor na průvan.
Typově je to pták příbuzný známějšímu druhu aratinga jendaj. Je téměř celý zelený, kromě zbarvení na hlavě, kde je od zobáku až po temeno hlavy žlutý. Na uzdičce spíše oranžový. Letky ruční jsou tmavé, na vnějších praporech modré. Spodní strana těla je světleji zelená. Spodní část břicha s červeným nádechem. Zobák je černý. Okolo oka lysý oční kroužek v podobě vodorovné elipsy.
Samec i samice jsou stejně zbarvení. Jako téměř všichni papoušci hnízdí v dutinách stromů. V zimě je musíme držet v zateplených místech.
I když nevyžadují nijak velký prostor, je lepší držet je ve voliéře, třeba i menších rozměrů. Doporučuje se držet je po párech, jen mláďata je možné držet i s jinými ptáky téže velikosti nebo o něco menšími, jako jsou neofémy.
Budku jim dáváme celoročně, protože v ní nejen hnízdí, ale i nocují. Jsou údajně méně hluční než jiní aratingové.
Nejsou příliš nároční na prostor, je však lepší držet je ve voliérách.
Základním krmením je směs semen určená pro velké papoušky. Ta se skládá ze slunečnice, semence, kardi, různých odrůd prosa, lesknice, loupaného ovsa. Vše podáváme i v naklíčeném stavu, zvláště pak v době hnízdění.
Mohou dostávat i ořechy a různé bobule jako jeřabiny. Krájenou kořenovou zeleninu a ovoce. Vaječnou míchanici a zelené krmení. Větve k okusu nebo i ztrouchnivělé kusy dřeva.