Tento výrazně vybarvený jihoamerický papoušek je endemitem severovýchodní Brazílie, kde se vyskytuje na poměrně malém území jižně od amazonské delty. Domorodci měli být tito ptáci často chováni v klecích. V evropských chovech je však spíše vzácností.
Do našich chovů se dostal až v devadesátých létech minulého století. V současnosti by měli již všichni ptáci v evropských chovech být z odchovů. Česká jména některých druhů rodu aratinga mohou být pro podobnost ptáků někdy problematická a těžce se pamatují. Snahy o nápravu však vedou k ještě k větším problémům.
Je nutné ptákům poskytnout možnost časté koupele. Mají rádi i mlžení. Ve vnitřních prostorách pozor na průvan.
Celkově žloutkově žlutý pták, který má špičky křídel tmavě zelené, když letky a velké krovky křídelní jsou takto zbarvené. Okolo oka má typický elipsovitý neopeřený oční kroužek. Velký zobák je světlý. I ocas je sytě žlutý. Samec i samice jsou stejně zbarvení.
Ptáci jsou vhodní pro venkovní voliéry jen za teplého letního počasí. Nejvhodnější prostředí pro ně je skleník.
Musíme si uvědomit, že podnebí, ze kterého pocházejí, je jedno z nejteplejších na zemi, ale současně i hodně vlhké. Je to teplé, skleníkové vlhko. Studené vlhko je zabíjí. Při chovu v místnostech chybí zase teplé vlhko při inkubaci vajec. I s tímto problémem si lze v moderní době poradit.
Již pro jejich vzácnost je lepší poskytnout jim větší prostor.
Základním krmením je opět směs pro velké papoušky. Častěji však podáváme tuto směs semen naklíčenou. Je to hlavně slunečnice, pak semenec, kardi, pohanka, různé odrůdy prosa, lesknice, loupaný oves.
Krájená kořenová zelenina a ovoce. Různé bobule jako jeřabiny nebo šípky. Vaječná míchanice. Tvrdé bílé pečivo. Větve k okusu.