Astrild oranžovolící

O plemenu

Astrild oranožovolící, známý též jako astrild oranžolící, je drobný ptáček vyžadující prostor a soukromí.

Zdraví / nemoci

Astrild oranžovolící netrpí na žádné zvláštní onemocnění, ale potřebuje klid, prostor a samozřejmě teplé prostředí. 

Popis a charakteristika

V západní Africe, kde je domovem, je astrild oranžovolící běžným druhem různých typů prostředí. Žijí na savanách, březích řek a krajích lesů. Vytváří početná hejna, v době hnízdění se zdržují v párech. 

Rozeznat pohlaví není snadné, samec je trochu výrazněji vybarvený a hlasitěji zpívá, v toku při zpěvu nosí v zobáku stéblo.

Jak chovat

Především v době hnízdění je astrild oranžovolící velmi plachý, a proto odchov bývá úspěšný výhradně ve voliérách, kde najde dostatečný klid. I tak je to ptáček na chov náročnější, protože zahnízdí celkem snadno, ale úspěšné odchovy samozřejmostí nejsou. 

Přirozeně si staví kulovité hnízdo v keřích či trávě, nepohrdnou ani budkami, do kterých si hnízdo dovedou vestavět a vystlat. Nad hnízdo často staví ještě jedno, obvykle neúplné, snad k odvrácení pozornosti od hnízda pravého. Občas se stane, že si vystaví hnízdo na zemi, což není žádoucí v případě nepřízně počasí. Lze doporučit nad hnízda umístit stříšku jako ochranu před deštěm apod. 

Snůška činí 3 až 7 vajec, inkubace trvá 11 až 12 dní. Mladí opouští hnízdo po 22 dnech a rodiče je ještě asi 2 týdny krmí. Do 6 týdnů mladí přepeřují. 

Nároky na prostor

Astrilda oranžovolícího není vhodné držet v klecích, neboť je to plachý pták a v kleci nenajde klid ani prostor pro hnízdění. Volíme tedy voliéru, ideálně venkovní a osázenou vegetací. Zimujeme v teplotách min. 10 °C. 

Potrava a krmení

Základ tvoří sice klasicky směs drobných semen, jako to známe u jiných astrildů (různé druhy prosa, čumíza, mák, niger, lesknice, mohár atd.), nezapomínáme ale ani na zelenou potravu (ptačinec žabinec, listy smetánky lékařské, nezralé klasy různých travin, okurku atd.). 

Pro odchov nezbytná je živočišná složka. Chovatelé doporučují předkládat jak vaječnou míchanici, tak i co nejpestřejší výběr hmyzu. Za vhodné považují moučné červy, mravenčí kukly, smýkaný hmyz. Mimo jiné i proto je velmi vhodné ptáky chovat ve venkovní voliéře, kde mají šanci nalézat volně žijící hmyz. Ani překrmování živočišnou bílkovinou není správně, neboť podporuje u astrildů chuť opět zasednout na vejce a předchozí odchov pak nedokončí. 

Samozřejmostí je grit a zdroj vápníků. Vodu podáváme k pití, ale i ke koupeli.