Chůvičky získaly své jméno i oblibu mezi chovateli díky schopnosti pomoci odchovat mláďata jiných druhů drobných pěvců. Jsou to nenároční a milí ptáčci, vyhledávaní začátečníky i zkušenými chovateli.
Jedná se o domestikovaného astrilda, který vznikl křížením různých druhů rodu Lonchura, především pak nejspíš panenky bronzové, hnědohřbeté a stříbrozobky malabarské.
Chůvičky, zvláště tedy ty původní, ne výstavní, netrpí konkrétními zdravotními neduhy. Stačí dodržet základní zoohygienická pravidla a poskytnout jim vše, co potřebují ke spokojenému životu.
Vzhledem k rychlému metabolismu malého ptáka je nutné v případě obtíží řešit situaci ihned. I stres způsobený bolestí či jiným diskomfortem může ptáka zahubit do několika hodin. Vhodné je mít v jakémkoliv chovu ptactva v záloze karanténní klec, která se hodí i v případě příchodu nových ptáků.
Důležité je mít přehled o veterinárních lékařích specializujících se na ptactvo ve vašem okolí. Nejběžnější zdravotní problémy u astrildů bývají přerostlé drápky, kterým předejdeme různě silnými bidélky s různým povrchem, dále pak začátečníci občas zkracují životy ptákům málo pestrou stravou složenou jen ze suchého a druhově málo pestrého zrní.
Drobný astrild, který byl zřejmě vyšlechtěný v Číně, je poprvé zmiňován v záznamech z roku 1720. Tehdy byl tento drobný ptáček dopraven do Japonska, odkud se dostal dále do světa.
Dnes jej lze vidět v mnoha barevných formách a existují také linie šlechtěné pro výstavy nebo např. chocholaté či kadeřavé chůvičky. Nemá pohlavní dimorfismus, pohlaví odlišíme pouze pozorováním projevů. Samec zaujímá během zpěvu charakteristický postoj. Zpěv je příjemný, ptáček je projevem celkem tichý. Dospělosti dosahují v 10 měsících.
Lze volit chov v párech i ve skupinách. Pokud nechováme výstavní chůvičky, kde je postup specifický, lze chůvičky mít i ve zcela volných skupinách nehledě na poměr pohlaví či věk ptáků v hejnu. Dle slov chovatelů se i lichý pták na noc schová s ostatními do budky či hnízda.
Je tedy patrné, že chovat osamělého jedince u takhle společenského druhu by nebylo vhodné. Je možné je chovat ve voliérách ve společnosti jiných ptáků, samozřejmě takových, kteří jim nebudou ubližovat. Samotné chůvičky problémy zpravidla nevyvolávají.
Nejmenší vhodná velikost klece pro pár bývá nejčastěji udávaná 50 x 40 x 40 cm. Jako téměř vždy i zde platí, že větší = lepší. Kromě krmítka, napaječky a vhodných bidel různé šíře musíme párům nabídnout vhodné budky či polobudky k zahnízdění.
V budkách ptáci přečkávají noc. Samozřejmostí je vhodný materiál k vystlání hnízda. Celoroční chov venku je možný pouze tehdy, máme-li u voliéry zateplené zázemí. Pokud ne, přemístíme chůvičky na zimu do tepla. Nezbytností je umožnit občas chůvičkám koupel v misce s vodou.
Interiérovou klec samozřejmě umístíme doma na vhodné místo. Určitě není vhodná kuchyň (m.j. teflon uvolňuje do vzduchu při vaření jedovaté zplodiny), místo dále musí být světlé, ale ne na přímém slunci a rozhodně nesmí být v průvanu.
Základem rostlinné složky jsou různá prosa, čumíza, lesknice, mohár a další osvědčené zrniny vhodné pro drobné astrildy. Samozřejmě lze sáhnout po některé z kvalitních směsí nabízených na trhu.
Kromě suchého zrní nabízíme zrní i naklíčené. Důležité je nabízet chůvičkám i čerstvou potravu (zeleninu, ale třeba zelené klasy trav, pampelišku, ptačinec žabinec apod.), v době hnízdění pak přidat na bílkovinách vaječnou míchanicí nebo bezobratlými. Samozřejmostí je i nabízení gritu.