Pro představu: je to pták stavbou těla téměř shodný s naší hrdličkou zahradní, je však viditelně menší. Je domovem v celé Africe a směrem na východ je rozšířena až do Indie. V Africe je rozšířená nominátní forma.
Obvyklá je v palmových hájích a v suché, trnitými keři porostlé krajině. Je to převážně semenožravý pták, který svou potravu hledá hlavně na zemi.
Jsou to odolní ptáci, musíme však brát v úvahu, že pochází z teplejších krajin. Vitaminy a léčiva je možné podávat do vody. Občas se koupou.
Pták převážně světle hnědý na zádech a světle šedý v ohbí křídel a na krovkách. Letky jsou černé. Hlava a prsa jsou světle šedé. Na voleti má tmavší, hnědý půlměsíc, nákrčník černě tečkovaný. Ocas šedý. V letu jsou vidět na ocase dvě tmavé skvrny po stranách a bílá krajní rýdovací péra. Nohy má červené.
Hrdličky si vystačí s větší klecí. Lepší je však i menší voliéra. Jsou to neagresivní ptáci, s kterými je možné chovat společně i další, menší druhy ptáků. Obě pohlaví jsou stejně zbarvená, ale holubice bývají drobnějších postav a jiného tvaru hlavy.
Hnízda holubů nebývají nijak tvarem udivující stavby. Jsou to plochá, z mála tlustších klacíků sestavená hnízda, bez výstelky. K hnízdění v klecích přijímají nejčastěji mělké košíčky. Zimovat je zapotřebí v temperovaných místnostech.
Nároky na prostor nemají velké, stačí větší klec obdélníkového tvaru, o délce asi jednoho metru a výšce 5 cm.
Jsou to převážně semenožraví ptáci. Základem tedy bude směs různých druhů prosa, lesknice a dalších drobnějších semen, spíše kulatého tvaru. Vezmou i vaječnou míchanici a třeba drcené piškoty.
Pro všechny holubovité je důležitý grit. Žerou drobný říční písek s příměsí různých minerálů, který jim pomáhá v trávení. Zelené krmení a třeba kořenovou zeleninu vezmou, je-li krájená na malé kousky, které mohou rovnou polykat.