Kakadu bílý patří mezi tzv. “bílé” kakadu. Na hlavě ho zdobí chocholka typická pro papoušky kakadu, díky které lze poznat jeho nálada.
Při dobré péči je to společník na mnoho let a na nemoci netrpí.
Papoušci mohou mít vnější či vnitřní parazity, kokcidiózou a objevuje se u nich zánět střeva, onemocnění dýchacích cest či velmi vzácně psitakóza.
Velkým problémem bývají psychické problémy (např. z nedostatku pohybu, z dlouhodobého stresu, z nudy, ze špatných chovatelských podmínek). Špatná psychika papouška se projevuje škubáním peří, případně sebepoškozováním.
Jak název napovídá, je celý bílý a pouze spodina křídel má nažloutlou barvu. Zobák a běháky jsou šedé. Samci bývají mohutnější a mají větší zobák než samice. Pohlaví jde rozeznat také podle zbarvení duhovky (samice ji má hnědou a samec černou).
Je to velmi společenský, inteligentní a hravý pták, který je často chován jako společník pro svou milou povahu. Je to ale také velmi nenechavý chovanec, který, pokud má možnost, vše zničí - rozštípe. Je dobré mu nabízet různé podněty, aby se dokázal zabavit a nestrádal. Má velmi rád mazlení, ale vše je důležité dělat s mírou.
Kakaduové jsou poměrně hluční papoušci.
Ptáci jsou pohlavně dospělí přibližně kolem čtvrtého roku. Složit chovný harmonizující pár je složitější. Pokud má chovatel možnost, nejlepší je mít několik jedinců a počkat, jak se páry vytvoří.
Pro hnízdění je vhodná kmenová budka o průměru 50 cm a výšce 100 cm, nebo budka vyrobená z prken tvrdého dřeva. Doporučuje se, aby měla dva vletové otvory.
Samice snáší většinou dvě vejce, na kterých se se samcem střídají a inkubují je přibližně 28 dní. O mláďata se pak starají 11 - 14 týdnů.
Během hnízdění bývají samci agresivnější. Mohou rozbít snůšku nebo dokonce zabít mláďat. Po takových zkušenostech je, při snaze odchovat mláďata, vhodné uchýlit se k ručnímu odchovu, který je však pro chovatele velmi časově náročný.
Jsou záznamy agrese samce vůči samici, které mohou skončit i úhynem.
Kakaduové jsou velmi schopní letci a od toho se odvíjí i jejich nároky na prostor. Chovná ubikace by se v nejlepším případě měla skládat z venkovní voliéry a vnitřního prostoru - temperovaného zimoviště, kde neklesne teplota pod 5°C (optimum je kolem 15°C). Rozměry se obecně uvádí u voliér 6 x 2 x 2 m. Konstrukce musí být kovová, ze silného pletiva. Dřevěnou voliéru by dokázali během krátké chvíle rozštípat svým silným zobákem.
Ubikace by měla být členitá, vybavená přírodními bidly a parkosy, případně dutými kmeny, kterými by samice mohly prolézat a schovat se. Chovatel musí počítat s tím, že papoušci jsou destruktivní a tak se vybavení musí měnit a je třeba jim nabízet i další zábavu v podobě různého okusu.
Papouška kakadu lze chovat i jako společníka v bytě. Je ale potřeba mu zajistit co největší pevnou klec a umožnit mu volný pohyb. Oblíbenou činností je volnoletectví.
Pro dobrou kondici papouška je důležité, aby krmná dávka byla hodně pestrá. Hlavní složkou potravy by měla být semena, ovoce a zelenina. Chovatel může vybírat z bohaté nabídky různých granulí a připravených směsí zrnin přímo pro papoušky kakadu.
Základní směs by měla obsahovat kardi, slunečnici, proso, pšenici, oves, kukuřici, dýni a další semena. Směsi zrnin se nabízí i v naklíčené podobě, protože je v nich řada vitamínů a minerálů. Z ořechů lze předkládat vlašské, lískové, para nebo kešu ořechy a piniová semínka. Je ale dobré myslet na to, že by ořechy měly být jen doplňkem. Z ovoce a zeleniny se dává jablko, hruška, banán, hroznové víno, okurka, rajčata, kadeřavá kapusta či brokolice . V sezóně se mohou přidávat borůvky, arónie a další bobuloviny. Nemělo by se zapomínat na sépiovou kost a grit.
Krmná dávka by měla být rozdělena do dvou dávek. Ráno dávat spíše ovoce se zeleninou a odpoledne semena.
Potravu lze obohatit i o živočišnou bílkovinu např. v podobě hmyzu.