Menší druh papouška z rodu kakadu pochází ze souostroví východně od Nové Guineje. Do evropských chovů se dostal až v osmdesátých létech minulého století, když jeho odchyt a dovoz zaplatil movitý švýcarský chovatel a znalec ptactva dr. Burkhard.
U nás je jako první držel V. Vestfál, který si potrpěl na rarity, ale odchovu od těchto ptáků dosáhli až následující majitelé. Potom byl ještě několikrát odchován. Ačkoliv jeho vývoz byl od roku 1990 zakázán zákonem, dovezlo se prý jen do ČR v roce 1996 69 kusů.
Pokud nemají ve venkovní voliéře možnost zmoknout, doporučuje se rosit. Čas od času nechat vyšetřit trus na přítomnost střevních parazitů, které mohou pochytit od venkovního ptactva.
Je to celý bílý pták s krátkým ocasem a menší chocholkou. Okolo oka má menší kruh neopeřené kůže modrošedé barvy. Dříve byl znám spíše jako kakadu Ducorpsův. Je to spíše lesní pták, který hnízdí v dutinách stromů. Avšak za potravou létá i do zahrad a polí, kde má působit značné škody.
Podle zpráv našich chovatelů byl držen i v takzvaných celoročních voliérách určených původně pro australské ploskoocasé papoušky. Ti jsou značně odolní vůči chladu.
Taková voliéra má jak venkovní, nezastřešenou část, tak vnitřní, avšak nevytápěnou ubikaci. Průlet z jedné části do druhé bývá uzavíratelný. Při hnízdění má být silně agresivní.
Nejvýhodnější se jeví středně velká voliéra celoročního typu.
Literatura se nezmiňuje o nějakých problémech s krmením. Základem tudíž je směs semen určená pro velké papoušky. Dále ovoce, bobule, například jeřabiny nebo hloh, krájená kořenová zelenina, větve na okus. Nedozrálé palice kukuřice. Semena i klíčená.