Leskoptve jsou blízkými příbuznými našich špačků. Jsou to vlastně afričtí špačci. Čeleď, nebo chcete-li rodina špačků, čítá asi 115 různých druhů ptáků a čeština používá pro toto množství druhů vlastně jen čtyři rodová jména. Špaček, leskoptev, majna a klubák. Leskoptve a špačci mají mnohdy i zdálky viditelně lesklé peří. Odtud pojmenování.
Co přesně je leskoptev a co špaček, se nedá v češtině přesně říci, jména jsou pro jednotlivé rody používána téměř na přeskáčku. Leskoptev tříbarvá je asi jedna z nejpestřejších z tohoto bratrstva. Také byla zřejmě nejčastěji dovážena. V každém případě je pro chovatele asi nejznámější. Ve vědeckém názvosloví je jméno autora popisu uvedeno bez závorky, to znamená, že ptáky hned napoprvé zařadil do stejného rodu mezi špačky.
Ptáci patří spíše do větších prostor. Když nemají pořádný pohyb, zkracuje jim to život. Mohou trpět nejspíše vápenkou, což je vlastně ptačí svrab.
Pták velikosti našeho špačka, ale mnohem pestřeji vybarvený. Na horní straně těla je tmavě modrý, s kovovým leskem peří, spodní strana je sytě červenohnědá. Prsa rovněž kovově tmavě modrá, od břicha oddělená bílou páskou. Oko s výrazným žlutým okružím. Špačci chodí, neskáčou jako vrabci.
Ačkoliv to jsou odolní ptáci, dá se říci, že jsou jen pro pokročilejší chovatele. Jsou to hmyzožravci, kteří však milují i ovoce. Jejich trus je řídký, klece pro ně vyžadují mnohem častější údržbu. Nejlepší je dávat na podlahu směs písku a rašeliny. Rašelina je totiž výrazně antibakteriální.
Mohou být drženi i ve větší kleci, třeba 100 × 60 × 50 výšky, musíte však počítat s tím, že znečistí i okolí klece. Vyžadují spíše teplo, v zimě v každém případě temperovanou místnost.
Dnes se krmí především granulemi pro hmyzožravé ptáky, vaječnou míchanicí a krájeným ovocem. Zvláště milují hrušky hniličky ve stavu, ve kterém je sami nebudete jíst. Voda ke koupání je nutná. Vitaminy je lepší dávat spíše do vody.
Uděláte jim radost, když koncem léta nachytáte malé luční kobylky. Pobavíte tím i sebe, když uvidíte ten shon.