Mníšek šedý je jihoamerický papoušek. Je rozšířený v lesnatých územích Brazílie, Bolívie, Uruguaye a Argentiny, ale tento druh se rozšířil i do nepůvodních lokalit, většinou velkých měst, kam se dostal díky únikům či experimentům s jeho volným chovem.
Je důležité je pestře a kvalitně krmit, protože často trpí obezitou, která pak může způsobovat další zdravotní problémy, např. vysoký obsah tuku může způsobit steatózu (ztučnění jater). Jsou náchylní na dnu, tato nemoc se opět váže na kvalitu krmení.
Pokud mníšek nemá dostatek mentální stimulace, může se u něj objevit škubání peří, v těžších případech až sebepoškozování.
Jedná se o velmi odolného ptáka, který bez problému zvládne naše klimatické podmínky. Protože je velmi společenský a v přírodě se vyskytuje ve velkých hejnech, je určitě lepší jej chovat ve skupině než jako jedináčka, ale i to lze.
Pokud se mu člověk věnuje, je z něj milý a hravý společník, který se rád učí a dokonce může opakovat několik slov.
Je ale třeba počítat s tím, že jejich činorodost má někdy až destruktivní charakter a že mníšci patří mezi velmi hlučné papoušky. Dokonce je někteří chovatelé mají jako “hlídací psi”, protože oznamují přítomnost všech cizích lidí i živočichů v okolí.
Papoušci mniší nemají pohlavní dimorfismus. Samci i samice mají hlavu a hruď šedou, zbytek těla je zelený. V chovu se vyskytuje řada barevných mutací (modrý, albino, lutino atd.).
Pokud se chovatel rozhodne pro mníšky, je lepší vypouštět do nové voliéry všechny ptáky současně. Jako jediní papoušci si staví velmi zajímavá kulovitá hnízda z větviček, kde hnízdí více párů. Každý pár má svůj “byteček”. Pokud mají dostatek materiálu, dosahuje takové hnízdo velkých rozměrů.
Ptáci mohou zahnízdit již v prvním roce. Před stavbou hnízda se doporučuje umístit do voliéry police, které slouží jako opora. Je třeba nabízet ptákům dostatek hnízdního materiálu, který se skládá především z větviček vrby, břízy, ovocných stromků atd. Ideální délka větviček je 20 - 50 cm. Stavba hnízda trvá dlouho a ptáci ho neustále upravují a zdokonalují. Stejné hnízdo pak využívají několik sezón.
Mimo hnízdní období jsou větvičky ideálním nástrojem pro zábavu, ptáci potřebují neustále něco dělat, jsou velmi činorodí a větvičky “odlákají” jejich pozornost od vybavení voliéry.
Samice snáší okolo 5 vajec a inkubuje je 23 - 25 dní. Mláďata vylétají z hnízda ve věku 7 týdnů a ještě přibližně další 4 týdny je samec přikrmuje.
Jak je již napsáno v popisu, je to velmi odolný papoušek a tak není třeba nějakého temperovaného zázemí. Ideální je venkovní voliéra s krytým závětřím, kde se můžou papoušci schovat před deštěm a větrem. Voliéra musí být postavena z odolného materiálu a silnějšího pletiva, protože dřevěné kostry voliér proti jejich zobákům neobstojí. Velmi rádi se koupou a tak je dobré jim dopřát větší mělkou misku s vodou.
Pokud je chován jen jeden jedinec, lze jej chovat v kleci i doma, ale čím mu chovatel poskytne více prostoru, tím lépe udělá.
V přirozeném prostředí se mníšek šedý živý především semeny, plody a navštěvuje i zemědělské plochy, hlavně obilná pole apod. Krmná dávka se tak skládá ze směsi zrnin, ovoce, zeleniny (v oblibě mají jablka, mrkev či červenou řepu).
Velmi rádi přijímají obilí a kukuřici v mléčné zralosti a naklíčené zrní. V období rozmnožování je třeba obohatit krmnou dávku o proteiny. Lze použít vaječnou míchanici vytvořenou doma nebo zakoupenou již připravenou ve specializovaném obchodě.
Pro správné trávení nesmí chybět grit a ve voliéře by měla být přítomna sépiová kost a samozřejmě dostatek čisté vody.