Mohutný pták, v sokolnictví ikonický. Sokolnictví má v současnosti mezinárodní status kulturního dědictví. Ve Střední Asii loví s pomocí orlů i vlky. Orel jej napadne a po nějakou dobu drží ve spárech, zápasí, zabije však až sokolník.
Orel loví rozmanitým způsobem, větší kořist, například kamzíky, sráží ze skal. Nepohrdne však ani mršinami.
V současnosti u nás nehnízdí, mohou se však objevit jako zatoulanci, nejčastěji někde v Beskydech. I u těchto ptáků se daří odchovat mláďata, je to však složitá záležitost, zvláště proto, že oba ptáci z páru musí být v toku. Nejčastěji se užívá umělá inseminace.
I orel musí mít čas od času možnost koupele. Je nutné věnovat pozornost i posedům, aby nedocházelo k otlakům nohou.
Velký a mohutný pták celkově hnědého zbarvení, vzadu na krku vždy světlejší. V letu má rozpětí křídel okolo dvou metrů. Křídla jsou široká, u kořene o něco užší, na konci jsou viditelné prstovité letky. Ocas je oproti jiným orlům dlouhý, u dospělých ptáků světlý s černým pruhem na konci.
Ve velkých voliérách jej drží jen zoologické zahrady. Jinak se drží jednotlivci sokolnickým způsobem na úvazu, na řemenech.
I když je pták uvázán na kratším řemenu pod širým nebem, musíte počítat s průměrem okolo tří metrů prostoru, který bude jeho. Pokud se do tohoto jeho prostoru dostane třeba kočka, stane se čerstvou potravou.
Nároky na potravu jsou značné. Sežere sice i jednodenní kuřata nebo potkany, ale nejvhodnější potravou co do velikosti je králík. Může být i holub. Potrava musí mít vždy i kosti, srst nebo peří. Dokáže trhat i zmrzlé maso.