Papoušek amboinský

O plemenu

Postavou větší papoušci tohoto rodu, u kterých rozlišujeme tři druhy, žijí na východních ostrovech Indonésie a ve východní Austrálii. Tvarem své postavy jsou si velmi podobní, ale liší se v detailech svého vybarvení. 

Papoušek amboinský ve volné přírodě obývá Indonésii, Moluky, západní Papuánské ostrovy a západní Novou Guineu, Peleng a Suluské ostrovy. 

Zdraví / nemoci

Tento typ papoušků bývá náchylný k napadení střevními parazity. Čas od času nechat vyšetřit trus. 

Popis a charakteristika

Nejznámější je z tohoto rodu australský papoušek královský, papoušek amboinský je zase největším druhem. 

Hlavu a spodní část těla má červené, ohbí křídla, malé krovky křídelní, plášť a horní krovky ocasní tmavě purpurově modré, křídla tmavě zelená, spodní krovky ocasní černé, široce lemované červeně. Spodní krovky křídelní jsou purpurově modré, ocasní pera černá se znatelným purpurově modrým odstínem, zespodu šedočerná, na vnitřní straně tří krajních per s širokým tmavě růžovým lemováním. Zobák má šedočerný, u kořene horní čelisti oranžový, oko je oranžové, běhák tmavě šedý. Dorůstá délky 45 cm a hmotnosti do 200 g. 

Je nutno poznamenat, že samice i samci jsou naprosto stejně zbarveni, a proto je vhodné pohlaví určit pomocí DNA. Mláďata jsou zbarvena od samého počátku stejně jako rodiče (na rozdíl od mláďat papoušků královských, kde jsou mláďata zelená, podobná samici, a samci se dobarví do šatu dospělosti až třetím rokem).

Jak chovat

Vzhledem ke své velikosti a nutnosti proletu je to klasicky voliérový pták. Dříve byl řazen do skupiny papoušků ploskoocasých a pro takové ptáky vykrystalizoval určitý způsob chovu. Je vyjadřován termínem celoroční voliéra. Jde o voliéry sestávající ze dvou částí. Vnitřní a venkovní. 

Vnitřní část je umístěna v nevytápěném zahradním domku a od vnější části oddělena průletovým okénkem. Rozdíly teplot mezi vnitřní a venkovní částí ptákům stačí. Nezapomínejme, že uvnitř je i sucho. Vnitřní část lze i přitápět, což v případě papoušků amboinských by bylo správnější, ohleduplnější.

Nároky na prostor

Větší. Venkovní část voliéry by měla mít délku alespoň tří metrů.

Potrava a krmení

V zásadě jsou to semenožraví ptáci a dnes se prodávají již vyrovnané směsi semen. Obsahují jak slunečnici, tak různé odrůdy prosa, lesknici, semenec, kardi, loupaný oves. 

Ptáci z odchytu, v dřívější době, však semena mnohdy nebrali a zpočátku žili jen na jednostranné potravě, na kterou byli zvyklí. Píše se třeba o vařené kukuřici. Krájené ovoce a kořenová zelenina, zelené krmení.