Větší, pestře zbarvený papoušek, který pochází z jihozápadního kouta Austrálie. V evropských chovech sice již zdomácněl, jeho odchovy však až tak běžné nejsou. Žádní ptáci sice již nepochází z volné přírody, ale dědictví předků je stále patrné. V přírodě se převážně krmí semeny blahovičníků, proto je potrava, kterou se krmí v zajetí, stále jen náhradní.
I u těchto ptáků hrozí, že se ve venkovní voliéře mohou nakazit střevními parazity. Proto čas od času nechat vyšetřit jejich trus.
Pták velikosti holuba s dlouhým ocasem. Od čela až po zátylek má hlavu sytě tmavě červenou. Skutečně to vypadá, jako kdyby měl na hlavě nasazenou čapku.
Protože však termín čapka v české topografii ptačího těla není používán, bylo jméno oficiálně změněno na červenotemenný. Škoda, cizí jazyky ve své topografii jméno čapka používají. Je to výstižnější.
Brada a líce jsou sytě žluté, prsa a břicho fialově modré. Výrazný zobák má uzpůsoben tak, aby mu usnadňoval vybírání semen z tvrdých tobolek eukalyptů, na které je vázán. Má být nesnášenlivý.
Metodika chovu australských papoušků je ustálená. Ptáci se chovají v celoročních voliérách, které mají dvě části. Vnitřní a venkovní. Vnitřní část obvykle není vytápěná, je však lepší mít možnost ji temperovat, aby uvnitř nezamrzala voda. Hnízdí v dutinách stromů. Panuje shoda, že ve voliéře musí být sami.
Chovatelé se shodují, že ptáci se rádi zdržují ve vnitřních prostorách voliér. Proto by měl být vnitřní prostor větší než pro jiné druhy.
Krmíme stejně jako jiné druhy příbuzných australských papoušků. Základem je tedy směs semen určená pro větší papoušky. Slunečnice, semenec, různé odrůdy prosa, lesknice, kardi.
Stále se neví, co vlastně obsahují semena eukalyptů, kterými se ptáci z velké části živí, a čím tyto látky nejlépe nahradit.