Druh papoušků pocházející jen z teplé, avšak suché severní Austrálie. Vyvinul se u nich zvláštní druh hnízdění ‒ svoje hnízda staví ve stavbách termitů. A dokonce v jejich hnízdech dochází k symbióze s housenkami motýla, které se živí trusem mláďat.
Tuto složitou situaci se sice daří v umělých chovech do jisté míry simulovat, nicméně odchovy se daří jen s obtížemi. Přesto všichni ptáci, které můžeme v chovech vidět i u nás, nepochází z přírodních odchytů. Příklad toho, jak chovatelství chrání přírodu.
Jsou popisovány dvě formy, západní a východní. Chovatelská hantýrka používá pro formu východní pojmenování hůdyt, pro formu západní goldšultr.
Ve vnitřních prostorách pozor na průvan. Dávat vyšetřit trus na přítomnost škrkavek.
Jsou to příbuzní papoušků zpěvavých, avšak postrádají jejich odolnost, zvláště vůči chladu. Jsou i pestřeji vybarvení. Samec má hlavu a prsa tyrkysově modrá, břicho červené, křídla po okrajích žlutá, na hlavě černou čepičku.
Pohlavní rozdílnost je značná, samici lze bezpečně rozeznat. Je bledých barev bez černé na hlavě.
Tito ptáci se drží zásadně v teple. Většinou ve vnitřních, avšak světlých prostorách. Pokud mají možnost výletu do venkovních voliér, potom jen za slunečných dnů. Chovatelé jim dávají k hnízdění dřevěné budky, které mnohdy berou jako náhradní řešení.
Většinou se vymýšlí, jak simulovat činnost při budování hnízd v termitích stavbách. Někdy k tomu chovatelé používají korek. Jindy zase určitou termoregulaci. Dutiny v termitištích mají totiž zajištěnu stálou teplotu.
Nemají zvláštní nároky na prostor. Mnozí chovatelé je chovají ve větších klecích. Ideální je skleníková voliéra.
Základem je směs semen pro malé papoušky. Větší poměr různých druhů prosa a lesknice, méně slunečnice a semence. Tedy vyšší poměr semen moučného typu oproti semenům olejnatým. Krájená kořenová zelenina, ovoce, klasy v nedozrálém stavu.