Australský astrild, kterého zná asi každý chovatel drobných exotických ptáků. Existuje červenozobý (severovýchodní část australského Severního teritoria) a žlutozobý poddruh (západní oblast severní Austrálie).
Zdá se, že pásovníci netrpí žádnou pro ně typickou chorobou. Stejně jako u chovu jiného ptactva, i zde je vhodné mít připravenou karanténní klícku, kam umístíme nemocné, popř. nově příchozí jedince. Dále je dobře mít přehled o nedaleko působících veterinářích se specializací na ptactvo.
Pohlaví rozlišíme bezpečně až u dospělých ptáků, samec se projevuje zpěvem. Chovatelé uvádí, že u ročních ptáků mají samičky náprsenku trochu menší. V přírodě obývají travnaté oblasti řídce porostlé blahovičníky, v jejichž vrcholcích si budují hnízda. Tam, kde stromy chybí, hnízdí v keřích i v trávě. Hnízdění probíhá v době dešťů.
Pásovníci nejsou solitérně žijící ptáci, a tak je vhodné je držet v párech. V párech sedají ptáci často těsně u sebe a pečují vzájemně o své peří. Páry jsou velmi soudržné a tráví spolu většinu času. Chovatelé však nedoporučují chov ve skupinách, protože mohou být vůči sobě vzájemně agresivní během hnízdění.
Samozřejmě významnou roli hraje rozměr voliéry. Pásovníci nemají problém být držení ve společenských voliérách s jinými mírnými malými druhy ptáků.
K hnízdění nabízíme budku nebo hnízdní košík, ve voliéře si umí postavit hnízdo v keři. Snůška činí 4 až 6 bílých vajíček. Inkubace trvá 12 dní. Hnízdo mladí opouštějí po 21 dnech a péči svých rodičů potřebují ještě 4 týdny minimálně.
U pásovníků chovatelé občas zaznamenávají problémy s odchovem mladých, někteří se (hlavně dříve) přikláněli k podkládání vajec chůvičkám. Pokud však pásovníci odchovávají dobře a mají vhodné podmínky, jsou schopni kontinuálně odchovávat bez odpočinku a tím se vysílit. Je tedy zapotřebí , aby takovému vysilování chovatel předcházel, neboť v přírodě pásovníci reagují hnízděním na zlepšení podmínek k reprodukci během dešťů a v péči člověka je období hojnosti vesměs neustále. Mláďata se nesmí od rodičů odebrat příliš brzy. I mládě, které se již samo umí nakrmit, může dle zkušeností chovatelů velmi trpět odloučením. Koneckonců u pásovníků z přírody je známé i kooperativní hnízdění, kdy starší potomci pomáhají rodičům s odchovem svých mladších sourozenců.
Pásovníka dlouhoocasého lze chovat jak ve venkovních či interiérových voliérách, tak v klecích. Klec musí mít rozměry s minimální délkou 80 cm, jako vždy i zde platí, že více = lépe. U venkovního chovu je zapotřebí s příchodem chladných nocí ptáčky přemístit do interiéru. Pro odchovy je nutné mít připravený vhodný prostor, větší proletovací klec či voliéru.
Jde o typicky zrnožravého astrilda, takže je pro něj vhodné krmivo složené z různých pros, lesknice, moháru, atd. Nezapomínáme na podávání zeleného krmení, klíčeného zrní a živočišné složky (moučné červy, plesnivci, mravenčí kukly...). Samozřejmostí je grit a zdroj vápníku. Vodu nabízíme k pití, ale také ke koupání.