Poštolka je naším nejrozšířenějším sokolovitým dravcem. Lidé ji znají ze všech dravců nejlépe, protože v posledních desetiletích hnízdí s oblibou i ve městech a to nejraději na balkonech paneláků. Nejvíce v truhlících na květiny.
Svá vejce snáší přímo na zem, hnízdo nestaví. Před obdobím panelových domů obsazovala věže kostelů nebo různé plošiny ve skalách a na zříceninách nebo stará hnízda strak, jiných dravců nebo vran.
Loví v polích především myši a je známá svým třepotavým letem, když se ve vzduchu zastaví, aby mohla pozorovat určité místo.
Je zapotřebí věnovat pozornost posedu a vůbec hygieně nohou, aby nevznikaly otlaky. Potřebuje i občasnou možnost koupele.
Je to poměrně pestře vybarvený pták asi velikosti holuba. Samec je o něco menší samice a je pestřeji zbarven, hlavně na zádech a hlavě. Samice je vždy skvrnitější.
Známá je její provokativní povaha, kdy náznakově útočí i na cíle, které neloví, anebo ani nemůže zdolat. Jen tak pro legraci. Není sice nejmenší ani z našich sokolovitých, jde však spíše o menšího ptáka, který větší kořist neudrží ve spárech, když sám váží jen 125 – 250 g.
Poštolka není ptákem, o kterého by mělo sokolnictví zájem. Do zajetí se dostávají spíše jen hendikepovaní ptáci. Takové pak držet jak ve voliérách, tak i na úvazu.
Středně velká voliéra o šířce alespoň jednoho metru a délce tří metrů. Na řemenech prostor alespoň o průměru dvou metrů.
Hlavní potravou pro poštolku jsou myši a vůbec drobní obratlovci žijící na zemi. Nepohrdne však ani ptáky, pokud je dokáže ulovit nebo žábami. Ve městech vybírá i holoubata holubů věžáků. Žere však i chrousty a větší kobylky.