Poštolka obecná

O plemenu

Poštolka je naším nejrozšířenějším sokolovitým dravcem. Lidé ji znají ze všech dravců nejlépe, protože v posledních desetiletích hnízdí s oblibou i ve městech a to nejraději na balkonech paneláků. Nejvíce v truhlících na květiny. 

Svá vejce snáší přímo na zem, hnízdo nestaví. Před obdobím panelových domů obsazovala věže kostelů nebo různé plošiny ve skalách a na zříceninách nebo stará hnízda strak, jiných dravců nebo vran. 

Loví v polích především myši a je známá svým třepotavým letem, když se ve vzduchu zastaví, aby mohla pozorovat určité místo. 

Zdraví / nemoci

Je zapotřebí věnovat pozornost posedu a vůbec hygieně nohou, aby nevznikaly otlaky. Potřebuje i občasnou možnost koupele. 

Popis a charakteristika

Je to poměrně pestře vybarvený pták asi velikosti holuba. Samec je o něco menší samice a je pestřeji zbarven, hlavně na zádech a hlavě. Samice je vždy skvrnitější. 

Známá je její provokativní povaha, kdy náznakově útočí i na cíle, které neloví, anebo ani nemůže zdolat. Jen tak pro legraci. Není sice nejmenší ani z našich sokolovitých, jde však spíše o menšího ptáka, který větší kořist neudrží ve spárech, když sám váží jen 125 – 250 g.

Jak chovat

Poštolka není ptákem, o kterého by mělo sokolnictví zájem. Do zajetí se dostávají spíše jen hendikepovaní ptáci. Takové pak držet jak ve voliérách, tak i na úvazu.

Nároky na prostor

Středně velká voliéra o šířce alespoň jednoho metru a délce tří metrů. Na řemenech prostor alespoň o průměru dvou metrů. 

Potrava a krmení

Hlavní potravou pro poštolku jsou myši a vůbec drobní obratlovci žijící na zemi. Nepohrdne však ani ptáky, pokud je dokáže ulovit nebo žábami. Ve městech vybírá i holoubata holubů věžáků. Žere však i chrousty a větší kobylky.