Pyruru pacifického považuje většina systémů za zeměpisnou formu pyrury hnědoocasého. Nominátní formu, tedy formu poprvé popsanou jako druh, zaznamenal pro vědu Spix, její zápis proto zní: Pyrrhura melanura (Spix, 1824).
Forma P. m. pacifica žije na území odděleném od ostatních forem v severozápadním koutě Jižní Ameriky na hranicích Kolumbie a Ekvádoru.
Vyžadují možnost koupání, a to i několikrát za den. Ve vnitřních prostorách pozor na průvan.
Je to středně velký papoušek převážně zeleného zbarvení. Čelo a temeno tmavé s hnědým odstínem, u formy Pacifica tmavě zelené. Je o málo menší než nominátní forma. Na voleti a kolem krku má světlé perlování. Ohbí křídla jasně červené. Okolo oka nahé okruží. Vnější letky ruční modré.
Jsou to stromoví ptáci, kteří neradi slétávají na zem. Rozlišuje se celkem pět zeměpisných forem, které se od sebe vnějším vzhledem liší jen málo. Dá se předpokládat, že v evropských chovech jsou již formy prokříženy.
Je možné je držet i ve větších klecích, ale vždy po párech. V době toku mohou být agresivní. Krmení jim předkládáme do výše zavěšených misek, protože neradi slétávají na zem.
V literatuře se doporučuje, že mají mít teplotu nejméně 10–15 stupňů. Čerstvě po importu vyšší. Do venkovních voliér vypouštět až později na jaře za slunečného počasí.
Nemají velké nároky na prostor, je možné je držet ve větší kleci, tak asi metr délky. Voliéra je však příznivější.
Základem je směs semen určená pro menší papoušky. Tedy slunečnice, semenec, různé odrůdy prosa, lesknice, loupaný oves. Zelené krmení, krájená kořenová zelenina, ovoce, bobule, palice nedozrálé kukuřice. O klíčená semena projevují větší zájem.