Středně velký papoušek pocházející z poměrně malého území na severozápadě Venezuely, tedy ze severu Jižní Ameriky. Je to lesní pták zdržující se ve výškách od 800–3 000 metrů. Jeho domov lze považovat za subtropickou zónu.
Mimo dobu hnízdění se má držet v hejnech o počtu 50–70 jedinců. V době hnízdění žije v párech. V evropských chovech není nijak početným chovancem. Zprávy o jejich chovu pocházejí většinou ze specializovaných chovných zařízení, jako byl třeba ptačí park Plantaria v SRN.
Vyžadují možnost častého koupání.
Převážně zelený pták, který je na hlavě od čela až po horní část zátylku rumělkově červený. V příuší má tmavší skvrnu červenohnědé barvy. Okolo oka světlý, neopeřený kruh. Zobák má světlý. Ne zelených prsou má červené skvrny. Nemá být v době hnízdění tak agresivní jako některé jiné druhy pyrurů.
Jako ostatní druhy pyrurů je to semenožravý pták živící se semeny, ořechy, bobulemi. Lze jej chovat i ve větší kleci, avšak měla by být vybavena více větvemi pro šplhání.
Ačkoliv o jeho hnízdění v přírodě chybí věrohodné zprávy, dá se předpokládat, že jako ostatní druhy pyrurů hnízdí v dutinách stromů. Podle některých zpráv v dutinách, tím i budkách, nocují.
V době hnízdění jej držíme v párech. Mimo dobu hnízdění a případné odchovy lze ptáky držet společně. Podle literatury byli snášenliví při kontrole hnízd.
Nemají zvýšené nároky na prostor, lze je držet i ve větší kleci, asi o metru délky.
Základem je směs semen pro střední papoušky, se slunečnicí, semencem, různými odrůdami prosa, lesknicí a loupaným ovsem.
V parku Plantaria měli být krmeni dvakrát denně. Ráno jen suchým zrním, naklíčeným, krájeným ovocem a zeleným krmením až odpoledne. Vaječnou míchanici brali méně než menší agapornisové. To pro srovnání.