Rozela černohlavá, známá spíše mezi chovateli jako Brownova, pochází ze severozápadní části Severního teritoria Austrálie. Je to jedna z nejteplejších částí tohoto kontinentu, avšak část spíše suchá.
Tato rozela je považována za nejchoulostivější svého rodu. A také nesnadno odchovatelná. Musíme si uvědomit, že podmínky pro odchov jsou u těchto ptáků opačné než u nás. Jaro je u nich v naší zimě. U jiných druhů se tento přirozený rytmus podařil přelstít, u rozel černohlavých méně. Přesto se ptáci v evropských chovech drží a všichni již jsou původem z odchovů.
Jako všichni australští papoušci jsou i tito ptáci náchylní k napadení škrkavkami. Umožnit koupání.
Pták stavbou těla stejný jako všechny rozely, je převážně žlutý s černou kresbou na zádech a s černými křídly. Hlavu má černou, líce bílé. Spodní krovky ocasní červené. Ohbí křídel modré.
Dospělí ptáci se jeví jako otužilí, ale po promrznutí nehnízdí. Problémem však je, že obvykle hnízdí až na konci podzimu, samozřejmě neúspěšně. V současnosti však již pomocí umělých metod od inkubátorů až po umělé krmení se daří získávat ptáky z odchovů. Z odchytu to nejde.
Vzhledem k chování těchto ptáků je k jejich chovu nejpříhodnější skleníková voliéra. Nebo uzavřené prostory, ve kterých jde udržovat stabilní teplotu i vlhkost. Sluneční záření lze dnes nahradit umělými zdroji. Samozřejmě lze vhodně simulovat i délku dne.
Nezapomínejme, že tito ptáci pochází z krajů, kde je celoročně stejně dlouhý den jako noc. U nás jsou ptáci půl roku překrmováni, druhý půlrok spíše živoří.
Měla by stačit i menší voliéra.
Stejné jako u ostatních rozel. Základem je tedy směs semen pro velké papoušky doplněná krájenou kořenovou zeleninou a ovocem, nedozrálými klasy obilí a prosa všeho druhu, nezralými klasy kukuřice.