Elegantní, celkem často chovaný astrild. Možná pro mnohé bude překvapením, že i přes svou schopnost se přizpůsobit, patří ve své domovině ke druhům ohroženým vyhubením.
Rýžovníci určitě nejsou vhodnými adepty pro celoroční chov v našich podmínkách. V zimě musí mít možnost ukrýt se do teplého prostředí temperovaného záletu voliéry anebo je nutné je vzít do interiéru. Každý chovatel ptáků by měl mít přehled o veterinářích specializovaných na ptactvo ve svém okolí, neboť drobný ptáček rychle podléhá nejen samotnému problému (nemoc, zranění), ale mnohdy i „pouhému“ stresu.
V 18. století, kdy Linné rýžovníky pojmenoval a popsal jako druh, se vyskytovali po celé jihovýchodní Asii. Především na indonézských ostrovech. V dnešní době stavy rýžovníků prudce klesají.
Rýžovníci nejsou pestře zbarvení, co ale nemají na barevnosti, to dohání svou elegancí. Samce od samice rozeznáme hlavně podle chování a zpěvu. Jinak jsou rozdíly mezi pohlavími patrné hlavně již trochu cvičenému oku chovatele, který vidí samcovu větší robustnost, výraznější okruží kolem oka a hranatější rysy hlavy. Rýžovník je šlechtěný a chovaný v řadě mutací.
Jedná se o ptáka vhodného pro začátečníky. Je nutné si uvědomit, že rýžovníci v přírodě vytvářejí hejna, a tak není správné držet v kleci jednoho osamělého rýžovníka. Pokud se podaří sestavit pár, může se i začátečník brzy těšit z mláďat.
Hnízdit necháváme ptáky nejdříve ve věku 10 měsíců. Snáší kolem 6 vajec, inkubace trvá asi 13 dní a o mláďata se starají oba rodiče. Hnízdo mladí opouští za 24 až 28 dní a rodiče je krmí ještě asi 2 týdny poté.
Po osamostatnění chovatelé doporučují mladé od rodičů oddělit. Ve voliérách lze rýžovníky chovat ve společnosti s jinými mírumilovnými druhy. Voliéra ale musí být skutečně prostorná, aby měli ptáci v případě konfliktu možnost si od sebe udržet odstup.
Lze volit mezi chovem v kleci a chovem ve voliéře venkovní či interiérové. Zpravidla platí, že větší prostor = lépe. Na prostoru je opravdu nutné nešetřit. Jako minimum lze u klecového chovu považovat rozměr orientačně kolem 80 (d) x 50 (v) x 50 (h) cm.
Chovatel ale musí počítat s případnými odchovy a mít kromě této klece pro rodiče i proletovačku pro mladé (zpravidla se jedná o klec prostornější než tu, ve které byla mláďata vychována, aby si v ní vytrénovala dostatečnou kondici) a také případnou klec pro karanténu (nemoc, nově příchozí zvíře).
Klec vybavíme jako v případě jiných astrildů, tedy bidly různé šíře (vhodná jsou i brusná bidla), budkou pro hnízdění, krmítkem a nádobkou na vodu. Je třeba nezapomínat na potřebu astrildů se koupat a nabídneme tudíž kromě pitné vody i vodu ke koupání.
Jako u všech ptáků, i zde je zapotřebí nabízet hnízdícímu páru vhodný materiál pro vystlání budky.
Hlavní složkou krmné směsi jsou různé druhy pros, lesknice, dáváme také semenec, lněné semínko. Lze samozřejmě volit z prodávaných již hotových směsí pro zrnožravé exoty. Důležité je kromě zrnin nabízet i zelené krmení nebo zeleninu a ovoce, zrní lze nabízet klíčené.
V době hnízdění je vhodné ptákům nabídnout vaječnou míchanici, popř. i hmyz (mravenčí kukly, moučné červy apod.). Vedle krmení nezapomínáme i na jemný písek a zdroj vápníku (lze nabídnout drcené mušle, které jsou běžně dostupné v chovatelských potřebách).