Ikonický dravec, podle něhož dostalo jméno celé odvětví držení ptáků člověkem. Je rozšířen téměř po celém světě, na všech kontinentech, bylo popsáno na 19 různých zeměpisných forem.
Ze severních oblastí svého výskytu se stěhuje na zimu směrem k jihu. U nás byl v jeden čas vyhuben, když nehnízdil ani jeden pár. V současnosti slaví svůj návrat. Jeho hnízdo bylo objeveno i na kostelní věži v centru Prahy.
Je samozřejmostí, že prostor, na kterém pták žije, je zapotřebí pravidelně čistit, ale i desinfikovat. Dravci nejsou obvykle velkými přáteli vody, přesto čas od času potřebují využít i koupele.
Je to spíše menší dravec, ne o mnoho větší poštolky. Loví převážně ptáky za letu specifickým způsobem. Obvykle z vyvýšeného stanoviště útočí na níže letící ptáky a sráží je na místo, které si předem vyvolí. Tak mohl lovit přímo v centru Prahy, aniž by pak byl nějak vyrušován.
Jeho způsob lovu býval vždy velkou atrakcí a královskou zábavou. O ptáky se však staral vždy zvláštní znalec, sokolník. Mezi ním a ptákem muselo vzniknout zvláštní životní pouto. Nejde o prosté ochočení, neboli podvolení, jde o jistou empatii.
Cvičený sokol dokáže srazit mnohem větší ptáky, například volavky, na které v přírodě ani neútočí. Ptáci se drží v zajetí většinou na úvaze, jednotlivě. K odchovům v zajetí dochází, mnozí ze specialistů však používají umělou inseminaci.
I při vázání pod širým nebem je nutné počítat s určitým okruhem prostoru, který bude patřit jen uvázanému ptáku.
Také sokolům se podává potrava v menších kusech, jako jsou např. jednodenní kuřata.