Tělesnou stavbou podobná naší strace obecné. Zbarvením peří odlišná. Chováním zcela odpovídá strakám. Druh je pověstný svým rozšířením. Vyskytuje se jednak ve Španělsku a potom až na Dálném východě. Na zbylém území obou kontinentů ji však nikde jinde nenajdete.
Z obou enkláv rozšíření je popisováno až osm zeměpisných forem a je i zpochybňováno, že jde o jeden druh. Nicméně ptáci jsou si natolik podobní, že tento názor není všeobecně přijímán. Ačkoliv krkavcovití patří mezi pěvce, jejich hlas nikdy neodpovídá představě nějakého zpěvu. O jejím chovu v zajetí neexistují žádné zprávy.
O jejich zdraví nemusíte mít obavy. Zdá se, že dokážou přežít všechno.
Stavbou těla a velikostí odpovídá naší strace obecné, jak ji všichni znají. Zbarvením je odlišná. Záda i břicho má pastelově růžovohnědé, křídla světle modrá, hlavu černou, hrdlo bílé.
V podstatě lze chovat bez problémů, avšak jde o druh chovaný v zajetí naprosto výjimečně (pokud vůbec). Chovat lze celoročně venku.
Pokud by snad chtěl někdo tyto ptáky odchovávat, předpokládá se nejméně menší voliéra. Přece jenom jsou to velcí ptáci.
Nemá, tak jako naše straka, žádné specifické nároky na krmení. Stačí tedy jakékoliv granule, třeba pro kočky nebo psy. Odřezky masa z domácnosti, ovoce, piškoty, cokoliv.