Jihoamerický papoušek střední velikosti. Pochází z oblastí podél atlantického pobřeží Brazílie, od její střední části až na jih státu. Je to oblast spíše subtropických lesů na jih od amazonské pánve deštných pralesů. Je to oblast hornatá.
Údaje o prvních popisech papoušků rodu Brotogeris se často liší, asi proto, že první popisy nebyly uznány za dostatečně průkazné. Tento druh měl být objeven Brissonem v roce 1760, ale první popis je připsán Gmelinovi v roce 1788.
Pravidelná možnost koupele je nutností. Ve vnitřních prostorách pozor na průvan.
Středně velký jihoamerický papoušek s klínovitým ocasem, v podstatě celý zelený. Na ramenou malá nahnědlá skvrna. Zobák středně tmavý. Bez nahého okruží oka. Letky namodralé. Ocas delší, klínovitý.
Samec i samice jsou stejně zbarvení, pro správné určení pohlaví je nutné odborné vyšetření. Není v evropských chovech početněji zastoupen. Byl však koncem minulého století odchováván i u nás. Ne však ve velkých počtech.
V našich chovech byl držen vždy ve vnitřních prostorách. Jeho odchovu bylo dosaženo ve větších klecích i v takzvaném bednovém typu, kdy je pletivo klece jen na její přední straně. Takový typ klece zřejmě dává ptákům větší pocit bezpečí, když vzruchy zvenčí přicházejí jen z jedné strany.
V menším prostoru chováme ptáky po párech. Ve voliéře je můžeme držet i ve větší skupině. Nedoporučuje se však jejich lichý počet. Lichý kus bývá šikanován a mohou vznikat šarvátky.
Nemají zvláštní nároky na velikost prostoru. Postačí metrová klec.
Základem je směs semen určená pro středně velké papoušky. Slunečnice, semenec, různé odrůdy prosa, lesknice, loupaný oves. Vše i naklíčené anebo máčené. Krájená kořenová zelenina a ovoce. Doporučují se kompoty a máčené piškoty.
Ptáky je zapotřebí na některé komponenty přivyknout. Někdy neberou třeba obvyklé bobule jako jeřabiny nebo vaječnou míchanici. Je zapotřebí zjistit, jak byli ptáci krmeni u předchozího majitele. Nemusí vzít třeba ani odrůdu slunečnice, kterou jim nabídneme.