Agapornis hnědohlavý

O plemenu

Agapornis hnědohlavý je ze všech druhů agapornisů v přírodě nejvzácnější, ale v lidské péči se vyskytuje relativně často. Na první pohled ho lze zaměnit s agapornisem škraboškovým (Agapornis personatus), ale liší se od něj absencí žluté barvy kolem celého krku a hnědou hlavou, kdežto škraboškový ji má spíše černou.

Zdraví / nemoci

Uvádí se, že druhy rodu Agapornis patří mezi papoušky s nejvyšším výskytem mykotického onemocnění zvaného megabakterióza, jehož původcem je kvasinka druhu Macrorhabdus ornithogaster. Typickými klinickými příznaky je zvracení, regurgitace, průjem a chronický úbytek hmotnosti.

Popis a charakteristika

Tento malý papoušek se vyskytuje na malém území mezi řekami Kafue a Zambezi, na pomezí střední a jižní Afriky ve státě Zambie. Obývá zde listnaté lesy, ve kterých je dominantní dřevinou mopan druhu Colophospermum mopane. Navíc se ještě zdržuje v oblastech s neustálým přístupem k vodě. V období dešťů žijí v menších hejnech, ale jakmile přijde období sucha, můžeme pozorovat i hejna čítající až 800 jedinců.

Základem zbarvení je zelená, kterou jen na hlavě střídá barva hnědá a na hrdle oranžová. Papoušík hnědohlavý, jak bývá tento druh také někdy nazýván, patří k agapornisům s holým bílým okružím kolem očí.

Jak chovat

V chovné sezóně je pro ptáky nejlepší venkovní voliéra, v zimním období se doporučují prostory, kde teplota neklesá pod 10°C. Není jednoznačný konsenzus ohledně ideální velikosti budek k hnízdění. Někteří chovatelé preferují větší, jiným se daří odchovávat i v menších. 

V době rozmnožování je klíčové poskytnout chovancům dostatek čerstvých větví, z jejichž kousků si v budkách staví hnízda. Nejvhodnějším stromem k tomuto účelu je vrba z důvodu vysokého obsahu vody a tím ideálního udržení vlhkosti v hnízdě. Samice poté snáší 3-5 vajíček, na kterých sedí 21-24 dnů. Výletci opouštějí hnízda za zhruba 40 dní.

K okroužkování mláďat volíme uzavřený kroužek průměru 4,2 mm. Určení pohlaví vizuálně je velmi nejisté, a tak je nejlepší ho provést pomocí metody PCR z krve nebo z tkáně z vytrženého pera.

Kromě přírodního zbarvení existuje i několik mutací, které vznikly křížením s ostatními druhy agapornisů s okružím kolem oka. Vzhledem k jejich zařazení mezi druhy v přírodě zranitelné je ale bezesporu vhodnější v lidské péči chovat ptáky přírodní.

Nároky na prostor

Oproti jiným druhům agapornisů je poměrně snášenlivý, a tak za předpokladu dostatečně prostorné voliéry můžeme chovat pospolu i celkem velké hejno. Je ale nutné sledovat interakce mezi jedinci, zda spolu dobře koexistují.

Potrava a krmení

Základem krmné dávky jsou, stejně jako v přírodě, semena trav. V našich voliérách tak dáváme přednost různým druhům prosa, lesknici, ovsu, čiroku a kardi. Udává se, že v přírodě nalétávají i na kukuřičná pole, kde působí nemalé škody. Nezralá kukuřice je velmi vhodná při odchovu mláďat, stejně jako vaječná míchanice. 

Během sezóny podáváme nejrůznější zelené krmení, ovoce a zeleninu tak, aby výživa papoušků byla co nejpestřejší. Velmi chutné je pro agapornise např. hroznové víno nebo granátové jablko, ze zeleného krmení mají zvláště rádi pampelišku od kořenů až po květy. 

Udává se, že si v přírodě přilepší i hmyzem. Velmi dobrým krmivem i prostředkem zábavy je okus s pupeny, květy či listy. 

Sépiová kost, grit a miska s vodou, ve které se „agouši“ budou rádi koupat, je samozřejmostí.