Pták v těle menší a štíhlejší než známější alexandr malý. Celý zelený. Hlavu má oddělenou od zelené barvy na těle úzkým černým límcem a ta je fialovočerveného zbarvení. Směrem ke krku více dofialova. Samice má hlavu šedou.
Samec má na křídelních krovkách podélnou skvrnu švestkové barvy. Ta jej odlišuje od podobného alexandra duhového, který tuto skvrnu nemá. Další druh, alexandr prostřední, má širokou oblast krku výrazně dožluta. Na různé zeměpisné formy v evropských chovech zapomeňte, za celá léta chovu je vše prokříženo.
Nejsou tak odolní jako alexandři malí, vyžadují více tepla. Do venkovních voliér vysazovat až později.
Štíhlý papoušek s dlouhým ocasem, velikosti v těle naší hrdličky. Celý zelený s červenou hlavou. Odstín červené přechází do červenofialové. Samice má hlavu šedou. Samec musí mít na lopatkách fialovočervenou, podélnou skvrnu. Zobák světlé, okrové barvy.
V minulosti byli v našich chovech alexandři rudohlaví a v chovatelské obci nebylo v podstatě ani povědomí o tom, že existují další, opticky velmi podobné druhy. Dokonce i v odborné literatuře novějšího data jsou zavádějící údaje. Tyto ptáky lze chovat jak ve větší kleci, tak ve venkovní voliéře. Zimujeme v temperované místnosti.
Lze chovat i ve větší, metrové kleci, třeba i bednového typu.
Základem je směs semen pro papoušky menšího vzrůstu, tedy i s příměsí prosa. Ovoce, zelenina, bobule, větve k okusu.