Amazoňan modročelý patří mezi v přírodě nejpočetnější a v lidské péči nejoblíbenější zástupce rodu Amazona. Je tomu tak zejména díky jeho vlohám ke zkrotnutí a snadné dostupnosti. Na první pohled je snadno odlišitelný od ostatních druhů amazoňanů.
Majoritním problémem u amazoňanů je obezita a s ní související onemocnění. Jedná se zejména o tukovou degeneraci jater, která se klinicky může projevit dušností, průjmem s příměsí žlutozelených urátů, špatnou kvalitou kožních derivátů a při velmi těžké lipidóze i neurologickými poruchami – třesem, ztrátou rovnováhy.
Dalším problémem plynoucím z obezity je ateroskleróza nebo výskyt lipomů. O neplodnosti ani nemluvě. Nejlepší „léčbou“ je v tomto případě prevence založená na dostatku pohybu, nepřekrmování, omezení až vyloučení tučných semen z krmení a vysoký podíl zeleniny a ovoce v potravě.
Domovem amazoňana modročelého je velká část Jižní Ameriky, kde je vázán na lesní celky. Konkrétně se jedná o státy Brazílie, Paraguay, Bolívie a Argentina. Mimo dobu hnízdění tvoří hejna, která pátrají po různých plodech v korunách stromů, ale mohou zalétat i na plantáže citrusů či pole kukuřice a slunečnice, kde působí značné škody. Ve svém živlu je jak ve vzduchu, tak i ve větvoví. Létá rychle a stejně dobře šplhá i ve špičkách stromů.
Když se řekne amazoňan, Středoevropan si pravděpodobně nejprve vybaví vzhled amazoňana modročelého. Jeho vzezření je typické i pro všechny ostatní druhy. Podsadité tělo, krátký přímý ocas, základní barva zelená. Rozlišovacím znakem od zbytku soukmenovců je modré čelo přecházející bílou barvou ve žlutý zbytek obličeje, ohbí křídla žluté s různou mírou červené a červenou a černou barvu mají i některé letky. Množství jednotlivých barev se může ale individuálně výrazně lišit. Duhovka má krásnou oranžovou barvu u dospělých, u juvenilů tmavě hnědou. Co se týče pohlavního dimorfismu, udává se, že samci jsou mohutnější a výrazněji zbarveni, nicméně markantní odlišnosti u tohoto druhu nejsou. V dimenzi ptačího vidění jsou ale pohlaví rozlišitelná i barevně, jelikož v UV spektru vykazují rozdíly.
Co se taxonomie týče, tak momentálně se druh dělí na dva poddruhy. Amazona aestiva xanthopteryx a A. a. aestiva.
Jak už bylo zmíněno, amazoňan modročelý je suverénně nejčastěji chovaným druhem z tohoto rodu a to jak ve voliérách, tak v klecích jako domácí mazlíček. Jeho odchovy jsou také relativně časté. Než se do chovu ale pustíte, měli byste zvážit jednu věc. Jedná se o poměrně hlučné papoušky...
Z důležitých věcí bych na tomto místě, kromě dostatečného prostoru a správného krmení, zmínil potřebu koupání. Ptáci milují osvěžování v rozprašovaných kapkách „deště“. Je to důležité pro dobrou kvalitu a hygienu peří. Dále se jedná o inteligentní papoušky se silnou potřebou pořád něco ozobávat. Proto jsou důležitá stále čerstvá a nová bidla různých stromů (např. ovocných) nebo kusy trouchnivého dřeva, kterým si posléze mohou vystýlat hnízdní dutinu. Dostatek okusu je nutné zabezpečit i ptákům chovaným v kleci. Je to navíc dobrá prevence proti přerůstání zobáku. Zároveň bych zde chtěl ale varovat před používáním provazů, jelikož jsou známy případy pozření jednotlivých vláken a následného ucpání trávicího traktu.
Amazoňan modročelý hnízdí v dutinách stromů. Proto i v chovech vyžaduje velké budky. Ty můžeme vyzkoušet buď kmenové, nebo prkenné, umístěné na výšku. Do připravené dutiny samička snáší 3 – 5 vajec, na kterých sedí výhradně ona. Po 23 až 26 dnech inkubace se líhnou mláďata. Ty vyletují po dvou až třech měsících.
Vhodným kroužkem pro mláďata je 9,5 mm v průměru.
Co se mutací týče, extrémně vzácná je „red“, kde je žlutá barva nahrazena červeno-růžovou.
Papoušci amazonští, jak též zní jejich název, patří mezi papoušky velké. Jejich rozměry spolu s velkou predispozicí k obezitě dávají tušit, že čím větší voliéru budou mít ptáci k dispozici, tím lépe. Optimální délka voliéry je minimálně 360 cm s větvemi co nejdál od sebe a dostatkem podnětů k činnosti, aby byli ptáci neustále aktivní a netloustli. V případě nepříznivého počasí vyžadují vytápěný zálet. Vzhledem k síle jejich zobáku je třeba mít na paměti dostatečně odolné pletivo.
V přírodě se hejna amazoňanů krmí hlavně na plodech, semenech, pupenech a květech ve vrcholcích korun. Podobnou potravu bychom měli imitovat i v domácím chovu.
Amazoňané obecně jsou extrémně predisponovaným druhem k obezitě (více v kapitole „zdraví“). Proto by směs semen pro velké papoušky měla obsahovat pouze stopové množství slunečnice a dalších tučných semen a s ořechy by se mělo nakládat ještě opatrněji. Nepostradatelnou složkou potravy jsou různé druhy ovoce.
Ovšem i to má háček. V přírodě má ovoce menší energetickou hodnotu než to, co podáváme papouškům v našich podmínkách. Proto je lepší preferovat zeleninu a zbytek doplňovat ovocem. Opět z důvodu obezity. Dalším velmi důležitým dílem stravy jsou již zmiňované čerstvé větve stromů, v sezóně různé druhy bylin a úspěšné hnízdění neproběhne bez dotace vaječnou míchanicí a / nebo naklíčenými semeny. Přidání několika granulí do krmné dávky také není od věci.