Andulka vlnkovaná

O plemenu

Andulka vlnkovaná je nejoblíbenější a nejrozšířenější papoušek v lidské péči. Je to ideální pták pro začínajícího chovatele, který potřebuje nabrat zkušenosti. Jedná se o velmi společenského papouška. Lze jej chovat jako “mazlíka” a pak je schopný naučit se i několik jednoduchých slov, nebo jako hejnového ptáka ve venkovní voliéře.

Zdraví / nemoci

Mezi nejznámější nemoci, které andulky postihují, patří např. psitakóza či salmonelóza. Mohou trpět vnitřními parazity (např. škrkavky, oblí červi) či ektoparazity (např. při vápence). Škubání je ukazatel vnějších parazitů či psychického stavu ptáka. 

Je u nich známé francouzské pelichání, průjmy vlivem nevhodného krmení, nádorové bujení. U samic je pak problém např. zadržené vejce. Bývají to ale po zdravotní stránce velmi odolní ptáci a toto je spíše obecný výčet nemocí.

Popis a charakteristika

Pokud bychom se vydali do jejich přirozeného prostředí, vypravili bychom se do vnitrozemí Austrálie. Divoké andulky jsou zelenožluté s typickým tmavým vlnkováním. V chovu můžeme nalézt nepřeberné množství barevných mutací a mohou mít i jinou strukturu peří (chocholaté a kadeřavé andulky). Samostatnou kapitolou jsou pak tzv. “výstavní” andulky, které jsou větší a jejich váha je až o třetinu vyšší než u “běžných” andulek.

Příklady barevných mutací: šedé, modré, žluté, bílé, skořicové, opalíny, recesivní či dominantní straky, duhové atd.

U andulek vlnkovaných je patrný pohlavní dimorfismus. Samec se od samice liší zbarvením ozobí. Samec má ozobí modré, samice ho mají světlé až hnědavé.

Jak chovat

Andulky jsou velmi společenští ptáci a proto je vhodné chovat je ve větší skupině a to i ve skupině, která by se skládala z několika desítek párů. Lze je chovat ale i po jednotlivých párech a případně i o samotě, kdy pak andulka snadno krotne.

Pohlavně dospělé jsou v šesti měsících, ale je vhodnější je nechat hnízdit až po prvním roce života. Odchov není složitý a andulky nejsou náročné ani ve výběru budky. Nejraději mají kmenové budky, ale bez problému obsadí i ležaté budky o rozměrech 15 x 15 x 25 cm s vletovým otvorem 5 cm. Je vhodné vytvořit uvnitř budky mělký důlek a dno pokrýt pilinami. Vždy je lepší umístit do voliéry více budek než je chovných párů, aby si ptáci mohli vybrat.

Samička snáší 4 - 6 vajec a po 18 dnech se postupně líhnou mláďata, která pak budku opouští přibližně po měsíci. Vylétlá mláďata jsou pak ještě cca týden přikrmována samcem. Samička většinou už sedí na další snůšce. Pokud je pár v dobré kondici, stihne odchovat i tři snůšky.

Nároky na prostor

Andulku lze chovat jak v kleci, tak ve venkovní voliéře. Pokud se jedná o chov v kleci, pro jednu andulku by měla být velká alespoň 40 x 60 cm, pokud bude mít možnost se proletět i mimo klec v místnosti. Samozřejmě platí, že čím větší klec, tím lepší. Většina klecí již má jisté vybavení (např. plastová bidýlka), je ale mnohem lepší vyměnit je za přírodní bidla a pravidelně je pak měnit.

Jelikož to jsou odolní ptáci, je možné je držet ve venkovní voliéře a to i přes zimní období. Je ale potřeba, aby voliéra měla kryté závětří a nebo byla celá voliéra chráněna před nepřízní počasí. Někteří chovatelé pak upřednostňují zimoviště.

Potrava a krmení

V přírodě se andulky vlnkované živí především travními semeny. Ty se v lidské péči nahrazují pomocí různých druhů prosa (žluté, šedé, senegalské, čumíza...), lesknice, loupaným a neloupaným ovsem. U andulek je oblíbený také bér italský, který si chovatel může pěstovat sám. 

Další složkou krmné dávky je zelené krmení, ovoce a zelenina. Velmi oblíbený je ptačinec žabinec, bez, pampeliška a jablka, hrušky, meruňky a další sezónní ovoce, také mrkev či červená řepa. Je třeba dávat pozor na avokádo - to je pro papoušky toxické . 

A pokud chovatel nabídne čerstvé větvičky ovocných stromů, nejen, že andulce zpestří jídelníček, ale obohatí i její welfare (životní pohodu). Důležitá je i sépiová kost, dostatek gritu a denně čerstvá voda. V období rozmnožování se přidává vaječná míchanice. V zimním období, pokud jsou ptáci venku, se krmná dávka obohacuje o semena bohatší na tuky, např. o slunečnici.