Ara arakanga

O plemenu

Ara arakanga je nejpestřeji zbarveným zástupcem tohoto rodu a zároveň jedním z nejnápadnějších při pohybu ve svém biotopu. Je jedním z méně vzácných druhů a při návštěvě latinské Ameriky je stále možné ho často spatřit. 

Dřívější lov indiány pro ozdobu čelenek z jejich per nebo pro účely domácího mazlíčka populace nijak neohrožoval. Masivní „pet trade“ a odlesňování Jižní Ameriky je ale pro tento druh čím dál závažnějším problémem. V červené knize ohrožených druhů má status „málo dotčený“, ale populace má klesající trend.

Zdraví / nemoci

Konkrétně pro arakangy není popsáno žádné specifické onemocnění, ale mohou se vyskytnout otravy zinkem při oštipování pozinkovaného pletiva. Častým problémem zejména solitérních ptáků v klecích mohou být psychické poruchy projevující se různými zlozvyky. Škubání peří je typickým příkladem a velmi těžko se ho potom zbavuje. K takovým poruchám chování patří i abnormální frekvence hlasových projevů.

Popis a charakteristika

Ve volné přírodě můžete tohoto krásného velkého papouška zahlédnout od jižního Mexika přes Střední Ameriku po velkou část tropické Jižní Ameriky. Preferovaným biotopem jsou lesy v nížinách, ať už deštné nebo suché, případně jen skupiny stromů. Důležité je, aby poskytovaly velké dutiny, ve kterých hnízdí. Velkolepou podívanou jsou zálety hejn arakang na tzv. jíloviště. Konzumací jílu totiž neutralizují mnoho rostlinných toxinů z potravy a zároveň získávají potřebné množství minerálních látek.

Ara arakanga má všechny typické znaky jako ostatní ptáci rodu Ara. Výjimečný je ale svým překrásným zbarvením, díky kterému je nezaměnitelný. Základní barvou je jasně červená. Na křídlech jsou plochy žluté, zelené a modré barvy, která je přítomna i na kostřeci a okrajových ocasních perech. Lysina na tváři je kompletně holá, bez drobných pírek jako je tomu u ostatních druhů. Horní část silného zobáku uzpůsobeného k louskání ořechů je světlá, zatímco dolní část je černá. Pohlaví jsou vizuálně nerozlišitelné, je nutné využít analýzu DNA.

Taxonomicky rozlišujeme dva poddruhy, které se od sebe liší zastoupením zelených per a velikostí žlutého pole v křídlech. Jedná se o poddruhy A. m. macao a A. m. cyanoptera.

Jak chovat

Arové patří mezi největší druhy papoušků a skvělé letce. Výjimkou není ani arakanga. Také jsou jedni z nejhlučnějších a to vše je třeba brát v potaz při pořizování. Oproti arům ararauna a zelenokřídlým jsou ale méně rozšíření zejména kvůli jejich zařazení v CITES I.

Pro fyzické i psychické zdraví těchto inteligentních chovanců je důležitý neustálý přísun podnětů. Mohou jimi být stále nová a nová bidla, špalky nebo trouchnivé dřevo, které dokonale rozeberou. Pro zdravé peří je nutné sprchování či přístup k vodě. Pravděpodobnost úspěchu při hnízdění zvýšíte tím, že páru nabídnete různě řešené budky. Od vertikálních po horizontální, kmenové i prkenné. Odchov se opakovaně dařil například v dubové kmenové vertikální budce o rozměrech 55*56*130 cm, ale je to opravdu individuální. Při hnízdění bývá pár velmi agresivní. Na snůšce dvou až čtyř vajec sedí samice necelý měsíc. Mláďata opouští dutinu po dvou a půl až třech a půl měsících. S rodiči mladí ptáci v přírodě zůstávají do jednoho až dvou let věku.

Pro kroužkování je nutné použít CITES kroužek o průměru 12 mm. V případě nemožnosti označit jedince CITES kroužkem lze jako náhradní formu použít mikročip. Prodávat potom lze jen správně označené jedince s vystaveným registračním listem od odboru životního prostředí příslušného krajského úřadu.

Bohužel z lidského rozmaru vznikají v zajetí i mezidruhoví kříženci arakang s araraunami nebo zelenokřídlými. Tito jedinci jsou zajímavě zbarvení, ale je otázkou, zda je tato hybridizace vhodnou cestou, kvůli chovatelské bezcennosti takových ptáků.

V devadesátých letech se u druhu náhodně objevila mutace „Blue Winged Scarlet“.

Nároky na prostor

Ideální pro chov je prostorná voliéra s možností průletu, která musí být celokovová s použitím velmi silného pletiva. Jako dostačující se udává osmimetrová, ale velikosti se meze nekladou. Všichni arové nesnáší chlad, a proto je potřebné mít pro ně vytápěný zálet. Chov v kleci je také možný, ale určitě ne optimální, i když nedostatek prostoru se majitelé stále častěji snaží kompenzovat tzv. volným létáním papoušků.

Potrava a krmení

V přírodě je ara arakanga oproti ostatním druhům ar potravním generalistou. Živí se mnoha semeny, často nezralými plody, květy, listy a mnoha druhy ořechů. V naprostém kontrastu k amazoňanům potřebují velkou dotaci lipidy čili tuky. Díky tomuto metabolickému přizpůsobení ani nemají sklony k obezitě, i když míra pohybu samozřejmě hraje svou roli. 

Nejdůležitější je pestrá skladba ořechů. Od vlašských přes pekanové, makadamové po para ořechy a konzumují také mandle. Dávka semen je dle knihy „Výživa papoušků“ od Rosemary Low založena na slunečnici jen s malým přídavkem ostatních plodin. K tomu je nutností mnoho čerstvého ovoce a nejrůznější zeleniny, zvláště pomeranče, hrozny a granátová jablka. Podle ročního období nabízíme různé bobule jako třeba hloh, černý bez nebo jeřabiny.