Ara žlutokrký je stále oblíbenějším papouškem v zájmových chovech. Velmi ceněná je především jeho nekonfliktní povaha.
U arů lze narazit na běžná onemocnění jako u ostatních papoušků. U ary žlutokrkého se často vyskytuje onemocnění PDD - dilatace žlaznatého žaludku, což je infekční virové onemocnění. Dalším onemocněním, o kterém se v poslední době často píše je PBFD - cirkoviróza papoušků.
V neposlední řadě je potřeba, aby bylo postaráno i o psychickou pohodu. Vlivem stresových faktorů se u papoušků můžou objevit i psychické poruchy, které se projevují např. agresí, škubáním peří a v horších případech i sebepoškozováním.
Ara žlutokrký (Primolius auricollis) je malý zelený ara a jeho typickým znakem je žlutý límec okolo krku. Obývá centrální část Jižní Ameriky. Je poměrně přizpůsobivý a řada tamních prostředí mu poskytují útočiště, ať se jedná o otevřené oblasti, galeriové lesy v Pantanalu nebo vysoko položené tropické lesy.
Velmi často se také zdržují na jílových stěnách u povodí řek, kde konzumují jíl, který jim pomáhá neutralizovat toxiny z rostlin a doplňovat minerální prvky, což je známé i pro ostatní ary a další papoušky.
Je to inteligentní a vynalézavý papoušek, který jako domácí mazlíček potřebuje hodně pozornosti. Majitel by si na aru žlutokrkého (chovaného jako jedináčka) měl najít minimálně 3 - 4 hodiny času denně. Jedná se o poměrně hlučného chovance.
U arů žlutokrkých je poměrně složité sestavit harmonizující pár. Velmi často se stává, že uměle sestavený pár má řadu neoplozených snůšek. Nejlepší možností je nechat sestavit páry samovolně (přirozeně). Stává se, že chovatel vystřídá i několik samců, než si samice vybere toho pravého.
Při hnízdění se arům nabízí stojaté budky s rozměry 25 - 30 cm a výškou okolo 90 cm a v oblibě mají také budky ve tvaru L. Ve snůšce bývá okolo 3 - 4 vajec. Samice je inkubuje okolo 25 dní. Mláďata se odstavují přibližně ve 3 - 4 měsících.
Ary žlutokrké lze chovat ve velké pokojové kleci nebo pokojové voliéře. Klec by měla být funkčně zařízená, je možné umístit hlavolamy, aby se papoušek dokázal zabavit jejich řešením.
Pokud má člověk možnost, jsou ideálním řešením venkovní proletové voliéry s temperovaným záletem. Proletová voliéra by měla být dlouhá alespoň 3 m a vysoká 2,1 m.
Vše by mělo být postavené z velmi odolných materiálů, protože arové mají velmi silné zobáky. Bidla a různé parkosy by se měli umisťovat tak, aby šla snadno vyměnit za nové.
V přírodě se živí především ovocem (hlavně fíky), různými semeny a v neposlední řadě vyhledávají i květy.
Krmná dávka by se měla rozdělit a podávat v průběhu celého dne. Většina chovatelů podává v ranních hodinách ovoce a zeleninu, v druhé dávce pak směs semen pro velké papoušky a navečer ještě např. ořechy.
Variantou v krmení jsou také granule pro papoušky, které by ale neměly nahradit kompletně celou krmnou dávku. Pro zpestření potravy lze podávat i nasbírané plody v přírodě (šípky, hložinky), květy měsíčku, smetánky lékařské, afrikánů.
V období hnízdění a odchovu mláďat je potřeba zvýšit obsah proteinů v KD. Vařené vejce, vaječná míchanice, sušený hmyz se v těchto obdobích podává každý den podle potřeby. V období mimo hnízdění např. 1x týdně. Ve voliéře by neměla chybět miska s gritem a čerstvá voda.