Tento rod jihoamerických papoušků zahrnuje celkem na šest různých malých druhů. Někdy je však rod dále dělen.
Chovatelé používají rodové pojmenování aymara právě podle tohoto druhu. Pojmenování je vžité. Je dobře, když se vžije jiné rodové jméno, než je papoušek. Když je používáte pro celý řád, ztrácí systém na přehlednosti.
Tito drobnější papoušci obývají východní svahy And od střední Bolívie až po střední Argentinu. Do Evropy se ptáci dostali až začátkem sedmdesátých let minulého století. V chovech jsou považováni spíše za vzácné chovance. Do našich chovů se však dostali relativně brzy.
Musíme pravidelně poskytovat možnost koupele. Ve vnitřních prostorách pozor na průvan.
Pták v těle velikosti kosa je svrchu zelený, na spodině těla světle šedý. Hlava od čela až po zátylek je tmavě šedá, směrem dolů těsně pod oko. Zobák světlý. Ocas má dlouhý, klínovitý.
Obývá sice teplé, avšak suché horské krajiny porostlé spíše keři než stromy. Hnízdí ve štěrbinách skal a má si i sám vyhrabávat hnízdní nory v březích řek. Samec i samice jsou stejně zbarvení, ale samice má mít střed břicha doběla, hrdlo tmavší, hlavu o něco světlejší.
Ptáci jsou vhodní do větší klece nebo bytové voliérky. Mají se držet v párech, protože podle zpráv chovatelů jsou agresivní vůči jiným ptákům a v době hnízdění i vůči soukmenovcům.
V zajetí hnízdí v budkách, dávají přednost ležatému typu. Odchovy se zdařily vícekrát i u nás.
Nejsou nároční co do velikosti prostoru, přece jenom však potřebují nějaký prolet.
Základem je směs semen pro drobné papoušky. Slunečnice, semenec, kardi, různé druhy prosa, lesknice, loupaný oves. Skoro všechny druhy papoušků berou slunečnici, ale pro žádný druh to není jejich přírodní potrava.
Je to však potrava tučná. Je proto důležité směs pro ně míchat v tom nejlepším poměru, abychom ptáky udrželi v nejlepší kondici.
Dále podáváme krájenou kořenovou zeleninu a ovoce. Vaječnou míchanici. Semena i naklíčená. Zelené krmení. Drobné větve k okusu.