Bulbulové byli vždy oblíbenými klecními ptáky, především proto, že krásně zpívají. Ještě docela nedávno je čeština znala pod rodovým jménem drozdec. Toto pojmenování nezaniklo, jen se přesunulo v systému k jiné čeledi. Přesun se odehrál asi před dvaceti lety a zdá se, že nové pojmenování bylo přijato i chovateli.
Pro orientaci v odborné literatuře může tato situace způsobit jisté zmatky. Bulbulů je asi 120 různých druhů, většinou nenápadně zbarvených. Pocházejí z jižní Asie a Afriky. Bulbul červenouchý patří k těm více vybarveným, hlavně pro svoji červenou skvrnu na příuší a vysokou tmavou chocholku.
Nejsou známy specifické neduhy. Ptáci však potřebují neustále čistou vodu ke koupání. Čas od času mazat nohy, třeba indulonou.
Pták asi velikosti štíhlejšího kosa, s nápadnou špičatou chocholkou na hlavě. Od dalších druhů bulbulů jej odlišuje červená skvrna v příuší, těsně za okem. Je příbuzný našim kosům a drozdům a živí se podobným způsobem. Obě pohlaví jsou stejně zbarvena, avšak výrazně zpívá jen samec.
Doporučujeme držet jen jeden pár a nedávat k nim další ptáky, zvláště menší astrildovité.
Samotný samec, držený v kleci pro zpěv, se spokojí se středně velkou klecí. Dnes se však drží ptáci hlavně proto, abychom dosáhli i odchovu. V takovém případě potřebuje bulbul nejméně menší voliéru s nějakým keřem. Odchovy se vcelku daří. V zimě držet v temperované místnosti.
Menší venkovní či skleníková voliéra 2 × 0,5 × 2 m.
Jsou to hmyzožraví ptáci, ale do jisté míry všežravci. Základem je tudíž hmyz, mouční červi i další druhy hmyzu, které se dají pěstovat. Včelaři třeba omezují plásty s trubci. To je výtečné krmení. Dále granule pro hmyzožravé ptáky, vaječná míchanice a všelijaké bobule. Na podzim jeřabiny, psí víno, na jaře břečťan.