Drobný hnědavý ptáček, kterého čas od času vídáme ve střední Evropě ve velkých hejnech, jak se živí semenem na břízách. Není to pravidelné, říkáme tomu invaze. Na jaře zase zmizí. Obývají severní polokouli všech kontinentů. Severní Ameriku, Evropu i Asii. V zimě se stahují k jihu. U nás se objevují ve větším množství jen čas od času.
Jedna z forem hnízdí sice i u nás, zvláště na horách, ale jen řídce. V kleci jsou to klidní, nenároční ptáci. Jejich zpěv je však lidskému uchu nelibozvučný. Hnízdí v zajetí snadno. Byla vyšlechtěna celá řada barevných mutací. Z přírody jsou obvykle popisovány čtyři formy.
Jsou to odolní ptáci, hlavně vůči chladu. Žádný pták však nesnáší průvan. Při nadměrné péči pozor na obezitu.
Jsou to drobní ptáčci hnědavého zbarvení. Obě pohlaví mají na čele výraznou červenou skvrnu ve tvaru kapky. Čepičku. Samci jsou červení i na lících a prsou. Nejčastěji je můžeme vidět na břízách a olších. Jinde unikají pozornosti.
Spokojí se i s malou klecí, kde mohou i zahnízdit ve zvenku klece zavěšeném kanářím hnízdě. Avšak při nedostatku pohybu ptáci v zajetí tloustnou. Potom nemají chuť k hnízdění. Dřívější chovatelé to dobře znali. V přírodě odchycené čečetky hnízdily v kleci pravidelně, potom již ne. Jejich tělo bylo z přírody v té nejlepší kondici, později je postihly neduhy „civilizace“.
Samozřejmostí je voda i ke koupání a grit či říční písek pro podporu trávení. K chovu je potřeba povolení k chovu ohrožených druhů.
Zvláštní nároky na prostor nemají. V zájmu udržení co nejlepší kondice je však lepší venkovní voliéra, kde je držíme celoročně, i v zimě. Uvnitř budov pozor na průvan.
Jsou to semenožraví ptáci, kteří však dávají přednost olejnatým semenům. Krmíme tedy směsí pro lesní, divoké ptáky. Zvláštní opatrnost věnujeme krmení slunečnicí a semencem. Je to pro ně příliš tučná strava, kterou však mají rádi.