Hrdlička chechtavá

O plemenu

Hrdlička chechtavá pochází ze severní a východní Afriky. Obývá lesní porosty, křoviny, remízy, parky a zahrady. Přestože vydrží delší dobu bez vody, velmi často se nachází u vodních ploch.

Zdraví / nemoci

Jsou to velmi odolní ptáci. Pokud chovatel dodržuje základní doporučení, nejsou hrdličky náchylné k nemocem.

Popis a charakteristika

Je to monogamní pták, který tvoří trvalé páry na celý život, ale mimo období rozmnožování se hrdličky sdružují do menších hejn, která čítají i 25 jedinců.

Hrdličky chechtavé nemají vyvinutý výrazný pohlavní dimorfismus, jedince tak od sebe podle zbarvení nejde rozlišit. Samci bývají mohutnější.

Jsou poměrně nenápadné. Původní zbarvení hrdliček chechtavých je šedohnědé s černým proužkem okolo krku. Dnes ale v chovech můžeme narazit na řadu barevných mutací, kreseb a typů opeření.

Je to poměrně nenáročný chovanec, který si vytvoří se svým chovatelem vztah a ztrácí pak svou bázlivost. Zajímavý je jejich hlas, asi každý zná “cukrování” a chechtavý zvuk, kterým se ozývají.

Jak chovat

V případě, že je voliéra prostorná, jde chovat i více párů hrdliček chocholatých spolu, ale spíše se doporučuje jednotlivým párům dopřát vlastní prostor. V období hnízdění se samci projevují agresivně, může docházet k šarvátkám a někdy si i navzájem rozbíjí snůšku.

Jako u ostatních holubovitých se doporučuje do chovné ubikace zavěsit více hnízdních podložek, aby si pár sám vybral nejvhodnější. Hnízdní podložkou může být třeba i jen dřevěná bednička či košíček. Hrdličky nejsou náročné a také nejsou žádní velcí stavitelé. Stačí jim pár větviček a trocha suché trávy, aby zajistily, že zůstanou vajíčka pospolu.

Samec v toku provádí zásnubní taneček, kdy samici pronásleduje a uklání se jí za doprovodu svého typického cukrování. Samice snáší dvě vajíčka, v noci na nich sedí sama a přes den se střídá se samcem. Po 15 dnech se líhnou mláďata, která rodiče přibližně 18 dní krmí na hnízdě. Okolo 25 dnů věku hnízdo opouští, ale stále se zdržují v okolí hnízda, než naberou dostatečnou sílu na let. Poté je rodiče odstaví. Pokud je voliéra dostatečně velká, nemusí se mláďata oddělovat od rodičů.

Aby se hrdličky chechtavé nevysilovaly, je optimální nechat je hnízdit třikrát za rok. Jsou ale schopny vyhnízdit vícekrát.

Jsou to velmi dobří rodiče, používají se i jako chůvičky pro vzácnější druhy holubovitých.

Nároky na prostor

Nejsou to nároční chovanci, a tak je lze držet ve venkovní voliéře se závětřím, v pokojové voliéře, ale i ve větší kleci. Jsou mírumilovné a často obývají voliéry s drobnými pěvci, papoušky, bažanty či křepelkami. Je možné chovat je celoročně venku, musí se ale zajistit, aby měly chráněné místo před průvanem, deštěm a sněhem. V zimě hrozí omrzání prstů, doporučuje se proto obměnit bidla za silnější, aby si při spánku nohy zakryly peřím.

Někteří chovatele chovají hrdličky chechtavé podobně jako holuby domácí. Mají pro ně holubník či voliéru, kde je výletový otvor a chovají hrdličky volně.

Potrava a krmení

Jde zakoupit již hotovou krmnou směs výhradně pro hrdličky či zrnožravé holuby. Nejsou ale nijak náročné, a tak lze krmit směs pšenice, ječmene, ovsa, prosa a řepky. Pro zpestření se přidává zelené krmení a v období rozmnožování vaječná míchanice. 

Dostatek gritu a písku potřebují pro dobré trávení a vždy je nutná čistá voda.