Korela chocholatá je rozšířena ve vnitrozemí Austrálie. Patří do čeledi kakaduovití - je jejich nejmenším zástupcem.
V chovu se můžeme setkat s různými nemocemi. Patří mezi ně giardióza, PBFD, tumory, tuberkulóza, napadení vnějšími a vnitřními parazity. Korely ale patří mezi velmi odolné papoušky, a tudíž na nemoci nejsou tak náchylné. Pokud se dodržuje hygiena chovu a správné krmení, nebývá s tím problém.
Jedná se o kočovného papouška, který se stěhuje za potravou a vodou. Pohybuje se v párech či menších skupinách, v období sucha se shlukuje do velkých hejn. Jejich biotopem jsou otevřené krajiny (savany, pastviny) a plochy poblíž vodních zdrojů.
Původní zbarvení je u samců převážně v odstínech šedé. Chocholka, čelo, líce a hrdlo jsou žluté a příušní skvrna má jasně oranžové zbarvení. Samice nemají žlutou tak výraznou, jde spíš o žlutošedou a i příušní skvrny jsou světlejší. Můžeme se setkat s řadou mutací (bílá, skořicová, perlová atd.).
Korelu lze ochočit, podobně jako andulku. Naučí se dokonce i několik slov či melodií. Je ale nutné započít s ochočováním již v útlém mládí jedince.
Korely jsou velmi společenské a lze chovat i více párů v jedné voliéře. Jsou vhodné do společných voliér i k dalším druhům ptáků (např. k andulkám).
Korely pohlavně dospívají přibližně kolem půl roku a přepeřují do dospělého šatu přibližně okolo devátého měsíce. Poprvé by měli hnízdit až ve věku jednoho roku. Harmonizující pár je schopen vyhnízdit i několikrát během sezóny, ale aby nedošlo k vyčerpání ptáků, je lepší po druhém hnízdění odebrat budku, aby se další snůšce zabránilo.
Korely nejsou příliš vybíravé a tak jim lze nabídnout kmenovou i prkennou budku, která by měla mít rozměry 25 x 25 x 40 cm.
Samička snáší až 8 vajec, o která se střídavě stará se samečkem. Inkubace trvá okolo 20 dní. Mláďata vylétávají z budky asi za měsíc a rodiče je dokrmují ještě dalších 14 dní. Přestože začnou rodiče hnízdit znovu, není třeba mláďata přesouvat do jiné voliéry.
Korely chocholaté jsou velmi dobří letci, a tak je nejlepší ubikací pro jejich chov prostorná venkovní voliéra se závětřím, které je ochrání před povětrnostními vlivy. V takové voliéře přečkají i zimní období. Její délka by měla mít alespoň 2 m. Lze je chovat ale i v pokojových voliérách či klecích. Je pak ale určitě lepší, když mají možnost se proletět po zabezpečené domácnosti.
Vnitřek voliéry či klece by měl být vybaven přírodními bidly s různými průměry. Na zimní období jsou lepší silnější větve, aby si korely dokázaly překrýt nožky peřím a neomrzaly jim prsty. Rády se koupou a taky by neměla chybět mělká nádoba s vodou.
V přírodě se živí semeny rostlin a stromů, ovocem a bobulemi. V lidské péči se krmí především směsí pro malé papoušky. Ta by měla obsahovat především různé druhy prosa, oves, lesknici, len, slunečnici, kardi a pohanku. Zrniny rády přijímají i v naklíčené podobě. Tzv. naklíčenka obsahuje mnoho prospěšných látek, vitamínů a minerálů.
Důležité je i ovoce a zelenina (jablko, mrkev, červená řepa), nebo zelené krmení (listy a květy smetánky lékařské, ptačinec, klasy jitrocele) a větvičky ovocných stromů s pupeny či květy.
V období hnízdění je třeba obohatit krmnou dávku o bílkoviny, např. v podobě vaječné míchanice. Samozřejmostí by měl být grit, čerstvá voda a sépiová kost.