Menší papoušek pocházející z Austrálie. Dříve známý pod jménem papoušek travní ozdobný. Toto pojmenování odporovalo systémovým zásadám, jména mají být podvojná. Nové jméno se rodilo delší dobu, proto se můžete setkat i se jmény dalšími. Rodové jméno vzniklo nakonec z chovatelské „hantýrky“ samovolně. Jinak jsou to klasičtí obyvatelé travních porostů savanového typu.
Dbát na zvýšenou hygienu podlah a země voliér. Čas od času nechat vyšetřit trus na střevní parazity. Potřebují grit a říční písek.
Stavbou těla je to menší papoušek typu papoušků ploskoocasých, což je několik dalších rodů, ze kterých je asi nejznámější rosela pestrá. Neoféma ozdobná je však mnohem menší, po těle šedozeleně zbarvená, s nádechem dožluta. Letky ruční černé, na vnějších praporech domodra. Vnější krovky křídelní tmavě modré až po ramena. Přes čelo se táhne tmavě modrý pásek.
Samec se od samice neliší. Chovatelé rozeznávají pohlaví podle světlého pásku na spodní straně křídel. Není to však zcela spolehlivé.
Neofémy se dnes chovají v ustáleném typu zařízení. Jde o takzvané celoroční voliéry, kdy k zahradnímu domku jsou přistavené voliérové výlety. Mezi vnitřní a venkovní částí je umístěno uzavíratelné průletové okénko. Chlad ptákům příliš nevadí, vadí však kombinace vlhka a chladu. Ptáci potřebují spíše suché podnebí.
Jsou zvyklí potravu sbírat na zemi. Hnízdí v dutinách, avšak nepříliš vysoko, často i při zemi. Nejsou to lesní ptáci. Je proto vhodné zavěšovat jim hnízdní budky nízko.
Nemají velké nároky na prostor. Je možné držet je i ve větší kleci. Pro chov jsou však vhodnější voliéry.
Jejich dřívější pojmenování travní napovídá, jak se živí. Základem je směs semen pro malé papoušky. Převažují různé druhy prosa a lesknice, loupaný oves s příměsí slunečnice a kardi. Klasy prosa setého a senegalského ve stadiu mléčné zralosti. Vaječná míchanice, zelené krmení.