Je to asi nejčastěji chovaný papoušek z rodu neofém. Dnes jej můžeme považovat za plně domestikovaného. Všichni v Evropě chovaní ptáci pocházejí dlouhá desetiletí z odchovů. Jsou laciní.
Byla vyšlechtěna celá řada barevných mutací a laik bude mít často i problém v nich neofémy tyrkysové rozeznat. Ptáci pocházejí z východní Austrálie, kde jsou již delší dobu považováni za vzácné. Mnohem víc jich najdeme v evropských klecích.
Je nutné věnovat zvýšenou pozornost hygieně spodní části voliér a klecí. Čas od času nechat vyšetřit trus na střevní parazity.
Samec je na zádech světle zelený, hlavu má světle modrou. Ocas zelený, vnější rýdovací péra žlutá. Na křídelních krovkách má tmavě červenou skvrnu. Tu samice nemá. Jsou to mírumilovní ptáci, které lze ve voliéře chovat i s drobnými exoty.
Lze je držet i ve větší kleci, kde i často zahnízdí. Pro chov neofém se však vyvinul ustálený typ chovatelského zařízení. Zahradní domek s přilehlými venkovními výlety. Venkovní výlet stačí o délce dvou metrů a šířce jednoho metru. Výšky dvou metrů. Mezi oběma částmi bývá uzavíratelné průletové okénko. Část venkovního prostoru může být ještě zastřešená. Zem zatravněná.
Nemají velké nároky na prostor. Jsou to však dobří letci, je proto vhodné jim prolet umožnit.
Základem je směs semen určená pro malé papoušky. Převažují různé odrůdy prosa a lesknice, loupaný nebo bezpluchý oves s příměsí slunečnice a kardi. Zelené krmení a vaječná míchanice. Je nutné podávat jim grit a říční písek na podporu trávení.