Spíše větší australský papoušek ze skupiny papoušků ploskoocasých. Od severozápadní Austrálie je rozšířen ve vnitrozemí až po cíp státu Viktorie. Žije i na jihu Nové Guineje.
V evropských chovech nebyl dříve odchováván ve větších počtech, asi proto, že vyžaduje větší prostor. V současnosti však již všichni ptáci pochází z odchovů a objevily se i barevné mutace.
Vůči chladu jsou odolní, ale mohou být náchylní na střevní parazity.
Na hlavě, prsou, břiše, ocase a letkách svítivě zelený, na ramenou a křídelních krovkách má jasně červenou, velkou skvrnu. Samec je na zádech tmavě hnědý až černý, kostřec má modrý. Samice je na zádech zelená. Zobák má být červený.
Jsou to dobří letci, kteří se mají v přírodě vyskytovat v hejnech s lorii mnohobarvými. Mohou se dožít vyššího věku, literatura však uvádí průměrný věk 15 let.
Do našich chovů pronikal pozvolna od sedmdesátých let minulého století. Mnohým chovatelům se odchov nedařil. Koncem sedmdesátých let byl k vidění úspěšný chov v Bezměrově. Voliéry byly mnohem větší, než jak byli chovatelé zvyklí. Tři metry vysoké a dobře 10 × 10 metrů. I s uměle zakopanými pařezy, které ptáci pilně rozebírali.
Pokud chceme dosáhnout odchovů, daří se v opravdu velkých voliérách.
V podstatě to jsou zrnožraví ptáci, kteří však doplňují svou potravu příležitostně i z jiných zdrojů. Základem je tedy směs pro australské papoušky složená ze slunečnice, semence, různých odrůd prosa, lesknice, loupaného ovsa. Výslovně se doporučuje vařená nebo klíčená kukuřice. Krájená kořenová zelenina, ovoce, zelené krmení a vaječná míchanice.