Papoušek pocházející z atlantického pobřeží jižní Angoly a severní Namibie je svou postavou typickým představitelem svého rodu. Středně velký pták s mohutným zobákem.
Jmenuje se hnědý, ale moc hnědé barvy na jeho těle nenajdete. Dříve se jmenoval Rüppelův. Za minulého režimu nebyla však věnovací jména v názvosloví v módě, proto se přejmenoval. Co na tom, že moc jeho vzhledu neodpovídá? Jen u starších exemplářů lze najít šedohnědou barvu v křídlech.
Ptáci se objevují v evropských chovech až koncem minulého století, u nás až po roce 1989. Hnízdění u nás doloženo až po roce 2000.
Vyžadují teplo. Vitaminy a léčiva podávat spíše do vody.
Pták je téměř po celém těle šedý, na lících světlejší. Jen starší exempláře mají na křídlech šedohnědé vybarvení. Nápadné je svítivě žluté ohbí křídla, žluté punčošky a modrozelený kostřec, jakož i spodní krovky ocasní a konec břicha. Duhovka oranžová.
Tito ptáci nejsou v evropských chovech zcela běžní, i když v současné době existují specialisté na africké papoušky i u nás. To jsou však chovatelé s letitými zkušenostmi, s přirozeným i již získaným citem pro ptáky, s citem profesionála. Jinak lze v kostce říci, že k ptákům přistupujeme tak jako k dalším tohoto rodu.
Nemají velké nároky na prostor. Měla by stačit metrová klec.
Základem je směs krmení pro velké papoušky, tedy směs olejnatých i semen moučného typu. Dále ovoce, zelenina, bobule. Všichni ptáci uvítají, když dostanou nedozrálé klasy prosa a senegalu, ještě měkké klasy kukuřice. V londýnské zoo prý brali i housku namočenou v kaši pro lorie.