Rosela pestrá je středně velkým zástupcem řádu papoušci (Psittaciformes). Dělí se do tří poddruhů. Nominátní P. e. eximius a dále P. e. elecica a diemenensis. V lidské péči je často chovaným druhem, který tvoří množství mutací. Např. lutino či gold mantel. Rosely jsou velmi obratní letci - pro celý rod Platycercus jsou charakteristická stupňovitá ocasní pera.
Rizikovým obdobím je zejména vlhký podzim, který tvoří ideální podmínky pro plísňová onemocnění dýchacích cest. Rosely tráví hodně času hledáním potravy na zemi a z toho důvodu je vhodné provádět na jaře a na podzim preventivní parazitologická vyšetření.
Rosely pestré obývají jihovýchod Austrálie, ostrov Tasmánie a vysazeny byly na Novém Zélandu. Přirozeným prostředím jsou pro tento druh savany s řídce rozesetými stromy, ale adaptovaly se jak na zemědělskou krajinu, tak i na život ve městech.
Jak už české druhové jméno napovídá, jedná se o opravdu pestře zbarveného papouška. Pozorovatel si na první pohled všimne bílého hrdla, červené hrudi a zbytku hlavy. Břicho je žluté a žluté peří přechází i na záda, kde jsou středy per vyplněné černou barvou. Krovky na křídlech jsou modré a modrá jsou i rýdovací pera z ventrální (spodní) strany. Shora je ocas zelený. Intenzita zbarvení se spolu s velikostí dá využít k určení pohlaví. Samci jsou větší a pestřejší.
Mimo dobu hnízdění tvoří rosely hejna, ale jakmile přijde období rozmnožování, páry se oddělují a hledají si vhodné hnízdní dutiny a hájí si svá teritoria.
Chov rosel pestrých není náročný. Rosely jsou velmi odolnými chovanci, kteří vydrží i naše zimní podmínky. Opravdu „vydrží“, protože lépe jim je v chladném období v krytém zimovišti. Tito papoušci se také velmi rádi koupou, a tak když jim poskytnete mělkou nádobu s vodou, budou toho s chutí využívat. Často bývají rosely chovány ve společnosti jiných druhů podobně velkých papoušků, ale ne vždy se vůči jiným ptákům chovají mírumilovně.
Vzhledem k jejich letovému nadání platí, že čím je voliéra prostornější, tím lepší. Obecně platným pravidlem pro průlet jsou dvě horizontálně postavená bidla na opačných koncích voliéry. Chov v kleci se u tohoto druhu nedoporučuje.
V přírodě tvoří hlavní potravu rosel pestrých travní semena. Proto je základem krmné dávky směs různých druhů zrnin s důrazem na proso a lesknici. Velkou radost roselám ale uděláte i různými druhy trav v květu či jejich semeny. Rády si pochutnají i na ovoci či mrkvi a výraznou složku potravy musí tvořit i zelené krmení. Namátkou jmenujme pampelišky, ptačinec, různé druhy jetele nebo kokošku pastuší tobolku.
Pro obohacení života ve voliéře můžete potravu rozmístit do všech koutů zařízení. Nejlepším enrichmentem jsou dozajista čerstvá bidla s pupeny a listy. Pro tento účel můžeme použít ovocné stromy. V období rozmnožování je nutné podávání vaječné míchanice pro snadnější odchov mláďat. Budky se osvědčily na vysoko postavené s vletovým otvorem minimálně 8 cm v průměru, s vrstvou hoblin na dně.
Rosely pestré snáší čtyři až devět bílých vajec, ze kterých se jemně ochmýřená mláďata líhnou po cca 20 dnech. Zejména v chovné sezóně, ale i v průběhu celého roku je nezbytné ptáky dotovat vápníkem, například ve formě sépiové kosti spolu s vystavením slunečnímu záření, aby se zabránilo metabolickým onemocněním.