Pták asi velikosti vrány, i když u sov, které mají husté a dlouhé peří, je odhad velikosti těla a tím i tělesné síly poněkud otazníkem. Má štíhlou a dlouhou postavu s velkou hlavou. Nápadný je „závoj“ srdcovitého tvaru a v něm za denního světla přivřené oči.
V současnosti je vzácným a ohroženým ptákem. Její populace byla před dvaceti léty odhadována na 400 až 700 hnízdících párů. Na burze v Belgii, kde se jejímu chovu věnují, byla nabízena mláďata.
I sovy potřebují občas koupel, případně zmoknout, i když se může zdát, že tohle právě nemilují. Zvláště pak věnovat pozornost posedům, aby nemohly vzniknout otlaky nohou.
Pták je svrchu tmavší u všech forem, kterých je z celého světa popisováno 28, závoj je vždy bílý. Samice je o něco větší samce. U nás původně obyvatel skal, který posléze přesídlil na různé zříceniny, půdy hospodářských budov, věže kostelů. Jejím největším nepřítelem u nás jsou kuny a auta.
Loví s oblibou myši přebíhající silnice a hodně těchto sov zahyne po srážce s autem (jsou oslněné jejich světlem). V poslední době se daří nabízet jim k hnízdění budky, které je chrání před predátory.
Je možné je chovat i ve voliérách o obsahu tak 4 metrů kubických, vybavených patřičnými úkryty, a to i v době mimo hnízdění. Samec musí mít možnost se před silnější samicí ukrýt.
Nemají velké nároky na prostor, jednotlivě je můžeme držet i ve větší kleci. Spíš je důležité jim poskytnout úkryt za denního světla.
Hlavní potravou sovy pálené jsou myši. V menším množství, zvláště když je myší méně, chytají i ptáky. Literatura mluví zvláště o vrabcích domácích. To je dáno asi tím, že vrabce snadněji vyhledají ve spánku.
Protože sovy nemají vole a většina sov kořist netrhá, ale polyká v celku, je nejlepší podávat jim myši menšího vzrůstu a myší holata.