Nejpestřeji vybarvený malý zpěvný evropský pták. Ještě před sto lety běžně držený v klecích pro libozvučný zpěv.
Uvádí se asi 13 různých forem, názory se však liší. Existují dvě skupiny forem, jedna s černou kresbou na hlavě a tři formy šedohlavé. Stehlíci se dříve chytali, nechovali. Až v současnosti máme i klecní odchovy a různé, uměle vyšlechtěné, barevné mutace.
Jeho původním domovem je Evropa, na východ až po západní Sibiř. Obtížně lze rozlišit pohlaví.
Není náchylný k žádným nemocem.
Drobný, pestře vybarvený pták, štíhlejší než vrabec. Koncem léta se živí na bodlácích, to je jeho zafixovaný portrét.
Hnízdí jednotlivě, v zimě jej můžeme pozorovat v hejnech. Dnes jej lidé znají jako občasného návštěvníka krmítek. Jeho zpěv je hlasitý a libozvučný. Býval dříve nejčastějším klecním ptákem.
K chovu je zásadně zapotřebí povolení k chovu ohrožených druhů! Pokud chcete dosáhnout odchovů, je nutná dobře zarostlá voliéra. Osazovat však pouze jedním párem. Jsou to ptáci teritoriální. Voda ke koupání musí být samozřejmostí.
Budou se lišit podle toho, čeho chcete dosáhnout. Stehlík je jinak na prostor nenáročný. V hluboké minulosti se dokonce uvazovali za nohu.
K odchovům je nutná voliéra, kde je však můžete držet celoročně, i v zimě. Nesmí však zamrzat voda, aby ptáci mohli pít.
Stehlík je výrazně semenožravý pták. Základem by měla být směs pro divoké ptáky. Slunečnici a semenec drtíme. Na jaře podáváme co nejvíce úbory pampelišek, kterým odstřihneme chmýří. Důležitý je grit a voda ke koupání.