Drobný druh sovy, který nepatří mezi náročné chovance. V chovech je dosti oblíbený mimo jiné už proto, že nespadá do úmluvy CITES, jako většina dalších sov.
Výreček se v dobrých podmínkách dožívá údajně až 10 - 15 let, v přírodě třetinu či polovinu. Dá se říci, že jde o celkem vitální druh a nemocemi příliš netrpí.
Výreček indický je drobná sova velká 23-25 cm. V rodu výreček (Otus) ale patří mezi jeden z největších druhů. Zbarvení zahrnuje škálu barev od šedočerné až po světle hnědou, břicho je světlejší s tmavými pruhy. Okolí očí je oproti svrchnímu peří též světlejší, šedohnědé s výrazným černým orámováním. Oči bývají v odstínech hnědé, výjimečně žlutohnědé. Typické jsou, jako pro všechny výrečky, péřové "uši". Jedinci žijící v severnějších oblastech mají opeřené i prsty.
Výreček indický obývá oblasti od východní Arábie přes celý indický subkontinent mimo nejsevernější oblasti. Nemigrují. Neověřené jsou i záznamy občasného výskytu na jihovýchodě Evropy či v Japonsku. Můžeme se s ním setkat nejčastěji v otevřených lesích, ale třeba i v palmových hájích.
Voliéru vybavíme ideálně dvěma budkami, bidly umožňujícími co nejdelší prolet a chvojím. Důležitá je dostatečně velká miska na vodu, výrečci se často a rádi koupou. Ve svém druhu patří výreček mezi klidnější chovance. Lze jej navyknout na krmení z ruky.
Odchov bývá složitější, velmi často se stává že pár nejeví o snůšku zájem, případně i požírá potomstvo. Mnoho chovatelů přistupuje už z prevence k umělému odchovu, což není příliš dobře. Rozmnožovací sezóna je závislá na lokalitě, nejčastěji ke snůšce dochází od prosince do května. V zajetí hnízdí v budkách a samice snáší 3-5 vajec. Inkubace trvá 27 -28 dní. O mláďata se starají oba rodiče po dobu 4 -5 týdnů, dokud mláďata nevylétnou – avšak i poté jsou další 3 -4 týdny závislá na potravě donesené rodiči.
Samice jsou o něco málo větší než samci, avšak výrazný pohlavní dimorfismus nevykazují, pohlaví stanovujeme podle DNA.
Výrečky můžeme od dubna do prvních mrazíků chovat ve venkovní voliéře.
Výrečci nejsou sovy náročné na prostor, pár je možné chovat už v kleci o půdorysu 120 x 80 cm, lepší je ale voliéra o půdorysu aspoň 200 x 100 cm. Nejideálnější jsou tzv. bednové klece. Z otevřeného prostoru a častého vyrušování mít výreček radost příliš nebude. V leknutí zůstane nehnutě stát se vzpřímenýma "ušima". Lze je chovat i v bytě, až na občasné "vuk" nejsou příliš hlasití.
V přírodě tvoří potravu hlavně hmyz, z čehož by se mělo vycházet i u ptáků v chovech. Podáváme larvy zavíječů či chroustů, šváby, velmi oblíbená jsou sarančata. Potravu doplňujeme o myši a jednodenní kuřata. Praktická skladba potravy bývá úplně opačná. Výreček spotřebuje denně jedno kuře nebo dvě střední myši.