Tento nejmladší člen rodiny teriérů typu bull je zatím málo známý a kvůli svému názvu bývá často zaměňován s americkým buldokem.
Vyskytuje se v několika velikostních rázech, mírně se lišících také stavbou těla. V zásadě jde o psa obdélníkového tělesného rámce, s až kulturisticky silným osvalením a velkou, hranatou hlavou. Tyto znaky však nesmějí zacházet do přílišného extrému, musí být zachován harmonický vzhled a především dobré zdraví a fyzická zdatnost.
Podobně jako pitbulteriér, ani americký bully není uznáván FCI, čistokrevný chov probíhá pod menšími organizacemi, jako je ABKC (American Bully Kennel Club), případně UKC (United Kennel Club) a další.
První snahy o „vyladění“ nového teriéra typu bull začaly v 90. letech 20. století ve Spojených státech. První pokusy proběhly křížením vybraných jedinců plemen americký pitbulteriér a americký stafordširský teriér, později byl využit také buldok. Cílem bylo vytvořit společníka a rodinného psa, který by měl stejně unikátní fyzický fond jako stafordi a pitbulové, avšak zcela bezproblémovou a nekonfliktní povahu jak vůči lidem, tak i vůči psům.
Roku 2004 byli registrováni první psi pod záštitou nově založeného chovatelského klubu American Bully Kennel Club (ABKC), United Kennel Club (UKC) plemeno uznal roku 2013.
V ČR jde zatím o vzácné plemeno, které má své zastánce i kritiky.
Bully má být klidným, vyrovnaným a mírumilovným plemenem, nevyhledávat konflikty se psy a chovat se přátelsky k lidem.
Chovatelé psa označují jako kliďase až flegmatika, i když svou rodinu chrání a hlídá. Fyzickému zásahu však vždy předchází zřetelné varování, vzhledem k bullyho zevnějšku obvykle zcela postačující.
Ve vztahu k ostatním psům je bully spíše netečný než přátelský. Vřelejší kontakty navazuje spíše s opačným pohlavím, jedince stejného pohlaví ignoruje, ovšem netoleruje z jejich strany snahy o dominanci či omezování.
K dětem je správný bully spolehlivý a velmi tolerantní. Protože se však jedná o velkého psa a především o mladé, dosud ne zcela ustálené plemeno, je na místě zvýšená opatrnost.
Vzhledem k výše zmíněnému mládí plemene a jeho velké síle nelze bullyho (zatím?) doporučit nezkušenému chovateli.
Potřebuje klidné a laskavé vedení, avšak zároveň důsledného majitele, kterého bude respektovat.
Výborně se hodí pro silové sporty vyhrazené téměř výlučně plemenům typu bull, jako je high jump (skok do výšky se zákusem do zavěšeného peška), weight pulling (tah vozíku se zátěží až několik tun), tug of war (dva psi se přetahují na laně) a mnoho dalších.
Někteří majitelé s bullym úspěšně cvičí také pokročilou poslušnost a obrany, jiní zase běhají canicross či se věnují bikejöringu.
Vhodnou stravou bullyho jsou buď kvalitní granule pro velká plemena, případně pro bully a molossy nebo správně připravená domácí strava.
Výhodou podávání suchých krmiv je rychlá příprava krmné dávky a bezproblémové skladování. Při volbě dobré značky a adekvátní produktové řady si můžete být jisti, že pes dostává veškeré potřebné živiny ve správném poměru. Výběru je třeba věnovat péči, důkladně přečíst složení a/nebo se poradit se zkušeným chovatelem.
Krmení domácí stravou klade vyšší nároky na znalosti o výživě a je také logisticky náročnější. Výhodou je, že můžete složení krmné dávky pružněji přizpůsobit stavu a zátěži psa a víte zcela přesně, co dostává vaše zvíře do misky.
Srst musí být kratší než 1,25 cm, dobře přiléhající a zcela rovná.
Povoleny jsou všechny barvy i jejich kombinace s výjimkou merle.
Péče o zevnějšek bullyho nepatří k náročným, stačí občasné kartáčování a kontrola uší a drápů.
Bully byl šlechtěn s důrazem na zdraví a odolnost. Na hodnocení jeho náchylnosti k onemocněním je zatím brzy, nicméně lze předpokládat výskyt od určité velikosti všudypřítomné dysplazie kyčlí či loktů.
Při náročných sportovních disciplinách může docházet k úrazům, jako je ruptura (roztržení) předního zkříženého kolenního vazu, distorze (podvrtnutí) zápěstí nebo poranění svalů. Prevenci představuje prohřátí a protáhnutí psa před fyzickým výkonem a především dobře zvládnuté techniky daného sportu.