Americký pitbulteriér

O plemenu

Těžko hledat plemeno s krvelačnější pověstí, než je právě pitbulteriér, jehož jméno se stalo téměř synonymem pro „bojového“ psa.

Velké mezinárodní  kluby jako AKC a FCI toto plemeno neuznávají, stejně tak ani ČMKU a čistokrevný chov se tak provádí pod záštitou menších organizací - především American Dog Breeders Association či United Kennel Club.  

Standard plemene je co do exteriéru velmi volný, důraz se klade především na fyzickou zdatnost s dobrou povahu.

Historie

Přistěhovalci, kteří v 19. století osidlovali Severní Ameriku si s sebou vozili své psy jako ochránce a také jako zápasníky.  

Protože ve Spojených státech byly zvířecí zápasy legální až do roku 1900, dostaly se zde z ilegality temných zákoutí a osamělých stodol do velkých arén a menší angličtí bulteriéři, přeborníci v zabíjení krys, přestávali stačit obecenstvu lačnícímu po mnohem dramatičtější podívané, jakou skýtal souboj dvou psů, nebo třeba psa s medvědem či vlkem.  

Původní zápasníci se proto začali křížit s většími a těžšími psy, aby dokázali vyhovět požadavkům na sílu, rychlost a ostrost. Vedle psích zápasů však našli využití i jako ochránci majetku a osob nebo  jako hubitelé škodné na usedlostech a hospodářstvích.  

Povaha

Navzdory zažitým předsudkům bývá toto plemeno vůči lidem tolerantní a mírné. Původ tohoto povahového rysu můžeme vysvětlit pravidly psích zápasů v USA - psi byli před zápasem váženi, někdy i koupáni (aby se zamezilo podvodům)  a v okamžiku, kdy byl boj rozhodnut vstupovali do arény lidé a rozdivočelé psy od sebe odtrhávali, často při tom i páčili tlamu zakousnutému zvířeti. Vycvičený psí bojovník byl totiž velmi cenný a proto se zápasy obvykle ukončovaly tak, aby nedocházelo k zabití poraženého.  

Pes, který se ve výše popsaných situacích obracel proti lidem byl ze závodů i z chovu okamžitě vyloučen, naopak se podporoval chov zvířat s mimořádně dobrým vztahem k člověku, se kterými byla manipulace snadná a bezpečná.

Zcela jinou kapitolou je však vztah pitbula k ostatním psům i jiným zvířatům - v tomto případě má skutečně vrozený silný lovecký a bojový instinkt a bývá velmi konfliktní. 

Výcvik

Pitbull se hodí pro zkušeného chovatele, který dokáže krotit jeho temperament a získá si respekt a autoritu.  

Ačkoliv socializace dokáže mnohé, bylo by naivní očekávat, že zvládne zcela odstranit po mnoho generací šlechtěnou bojovnost vůči ostatním psům. Co však v silách dobrého psovoda je - vychovat psa tak, aby ho měl stále pod kontrolou a konfliktu dokázal zabránit.  

Psi typu bull mají i své specifické sportovní disciplíny, kde mohou vhodným způsobem vybít energii a uplatnit své vlohy -  high jump (skok do výšky, za úspěšný pokus je považováno, když pes dosáhne na zavěšeného peška), weight pulling (tah nákladu), tug of war (dva psi se přetahují na laně) a mnoho dalších.  

Krmení

Pro zdraví a sportovní kondici je nezbytná vyvážená strava v množství, které odpovídá výdeji energie. Většina majitelů stále volí kvalitní granule pro střední či velká plemena, případně pro psy ve vrcholové zátěži. Narůstá ale i počet chovatelů, kteří dávají přednost domácí stravě, zejména BARFu (syrovému masu s přílohou).  

Pokud pes dostává pokaždé vhodně složenou krmnou dávku pocházející z kvalitních surovin, jsou oba způsoby krmení rovnocenné.

Srst a péče

Srst musí být krátká, přiléhající, povoleny jsou veškeré možné barvy a jejich kombinace s výjimkou merle.  

Péče o amerického pitbulteriéra není náročná, stačí občasné kartáčování a kontrola uší a drápů. 

Zdraví / nemoci

Atletický pitbull je zdravým a odolným plemenem. Vyskytne-li se u něho dysplazie kyčlí, velmi často nemá ani střední stupeň této vady viditelný vliv na pohyblivost psa, protože kostru podpírá mimořádně silný svalový korzet.  

Při náročných sportovních aktivitách hrozí ruptura (roztržení) předního zkříženého kolenního vazu, distorze (podvrtnutí) zápěstí nebo poranění svalů.  

Prevencí sportovních úrazů je správné provedení cviků a především prohřátí a protažení svalů před výkonem.