Americký vodní španěl

O plemenu

Americký vodní španěl je středně velký lovecký pes, specialista na lov kachen, které jak plaší (tzv. zvedá), tak i posléze přináší. Neřadí se tedy mezi slídiče, ale k vodním psům. Ostatní vodní plemena připomíná i srstí- je jemná, s kudrnami a hustou podsadou , takže ho velmi dobře chrání. Zbarvení je jednobarevné, játrové, čokoládově hnědé či kaštanové. 

Díky své přátelské a dobře cvičitelné povaze se vedle loveckého využití uplatňuje i jako aktivní, sportovně nadaný společník.

Historie

Americký vodní španěl byl vyšlechtěn ve druhé polovině 19. století v podstatě na míru nejoblíbenějšímu typu lovu v Severní Americe - lovu vodních ptáků. Požadavky byly zhruba tyto: vytrvalý plavec, silný, avšak ne příliš velký, protože se často spolu s lovcem přepravoval na loďce. Vedle vodních prací měl dobře zvládat i přinášení kořisti v křovinatém či bažinatém terénu. 

Na vzniku amerického vodního španěla se patrně podíleli curly coated retrívr, pudl a možná i irský vodní španěl, anglický kokršpaněl a field španěl. Pravděpodobné je i přikřížení dnes již neexistujícího anglického vodního španěla. 

Příliv německých přistěhovalců, který vrcholil v 70. a 80. letech 19. století, znamenal také příchod jejich loveckých psů - křepeláků. Také křepeláci tak zřejmě přispěli k dotvoření dnešní podoby amerických vodních španělů. 

Počátky moderního chovu a také první systematická dokumentace chovu spadají do 20. let 20. století. Vzhledem k jeho vodnímu použití vás jistě nepřekvapí, že za domovinu amerického vodního španěla pokládáme zejména státy s velkou vodní plochou - Wisconsin, Minnesota, Michigan a vůbec státy v povodí řeky Mississippi. 

Za zlatý věk amerického vodního španěla pokládáme 30. léta 20. století, kdy spolu s irským voním španělem a chesapeake bay retrívrem patřil k nejvyužívanějším přinašečům. První chovatelský klub byl založen v roce 1927, kdy se o další rozvoj plemene zásadním způsobem zasloužil wisconsinský kynolog, Dr. F. J. Pfeifer. Díky jeho úsilí byl také americký vodní španěl oficiálně uznán. Bohužel, uznáním Americkým Kennel Clubem (AKC) v roce 1940 dobré časy skončily. Zakrátko vpadla druhá světová válka i na americký kontinent a značně pozměnila život lidí a i jejich psů. 

K částečné renesanci plemene došlo až o téměř 50 let později, kdy se první američtí španělé dostali také do Evropy. FCI plemeno definitivně uznala v roce 1979. 

Povaha

Americký vodní španěl má vyrovnanou a přiměřeně sebevědomou povahu. Ačkoliv nevyhledává konflikty, v případě potřeby dokáže svou rodinu i území poměrně účinně bránit. Mezi vodními psy je také jedním z nejostražitějších hlídačů. 

Ačkoliv nepůsobí tak „hyper“ dojmem, jako třeba border kolie, má hodně energie, kterou potřebuje vybít nejen fyzickou aktivitou, ale také zaměstnáním mysli. Vedle loveckého využití se výborně hodí i pro celou řadu sportů - agility, frisbee, flyball nebo i pro vyšší zkoušky poslušnosti. Vzhledem k jeho původní práci přinašeče asi nikoho nepřekvapí, že je tento španěl brilantním aportérem. 

Na středně velké plemeno dospívá a především psychicky dozrává poměrně pozdě, za zcela "hotového" můžeme amerického  vodního španěla považovat až po 2. roce věku. 

Výcvik

Výcvik amerického vodního španěla musí být založen na klidné důslednosti a dobré motivaci. Není vhodné začít s cvičením hned na začátku procházky, kdy pes překypuje energií, kterou potřebuje vybít, stejně tak ale není šťastné nechat si výcvik až na závěr, kdy už může být unavený. Ideální čas pro trénování nových povelů a dovedností je zhruba v polovině vycházky, kdy má pes energie tak akorát. 

Chov v České republice

Prvními americkými vodními španěli u nás byli Little Brownies Hunter a Little Brownies Gunner, tedy „Lovec a Střelec“. Stalo se tak roku 1995 a i když je záhy následovali další američtí španělé, na první odchov štěňat jsme si počkali ještě tři roky. 

Navzdory jeho příjemné povaze a fyzické odolnosti se u nás americký vodní španěl nikdy příliš nerozšířil, možná kvůli podobnosti s oblíbenějšími plemeny, jako jsou pudlové nebo portugalští vodní psi. Chovné stanice amerických vodních španělů v ČR tak můžeme spočítat na prstech jedné ruky. 

Vzhled

Správný americký vodní španěl v sobě snoubí sílu s hbitostí a odolnost s elegancí. Výkonnost nesmí být na úkor ušlechtilosti, jednotlivé proporce musejí harmonovat. Horní linie těla je rovná, případně se mírně svažuje od kohoutku k zádi. Nohy jsou střední délky, rovné a dobře osvalené. Na předních tlapách se mohou objevit paspárky, což standard nepokládá za vadu.

Čenich je středně dlouhý, spíše hranatý, nikdy ne špičatý či příliš úzký. Pysky se požadují hladké a dobře přiléhající, hlava nesmí působit lymfaticky nebo vrásčitě. Skus klešťový či nůžkový. Nosní houba může být hnědá nebo černá, v závislosti na zbarvení srsti. Oči standard popisuje jako středně velké, okrouhlé s duhovkou v různých odstínech hnědé, opět musí harmonovat se zbarvením srsti. Světle žluté, tzv. citronové oko je vylučující vadou, naproti tomu zlatohnědý odstín je povolený. Ušní boltce jsou poměrně velké, dlouhé, zavěšené pouze mírně nad linií očí. 

Ocas je střední až kratší střední délky, nesen prohnutý ve tvaru „houpacího křesla“. Srst je u toho to plemene zvláště důležitá - stejnoměrně kudrnatá, tvořící uzavřené kroužky. Hustota kudrlinek se může lišit na různých tělesných partiích. Podsada musí být hustá a bohatá, aby poskytovala dobrou ochranu před rozmary počasí. Ocas a končetiny zdobí husté kudrnaté praporce. 

Zbarvení je vždy jednobarevné, v odstínech hnědé od játrové přes kaštanovou až po barvu hořké čokolády. Stopy bílé srsti na hrudi a na prstech se tolerují. 

Kohoutková výška je stejná pro psy i feny - 38-46 cm. Váhové rozmezí se však liší, protože feny mají být jemnější konstituce. Ideální hmotnost feny se pohybuje mezi 11,5 a 18 kg, u psů se požaduje 13,5-20,5 kg. 

Inteligence a cvičitelnost

Při troše důslednosti a dostatku fyzické aktivity zvládne amerického vodního španěla i začátečník. Je to učenlivé a inteligentní plemeno, pouze je třeba poradit si s občasnou tvrdohlavostí a nežádoucí samostatností. Pokud věnujete jeho výchově potřebný čas a snahu,  získáte spolehlivého a ovladatelného průvodce i výkonného pracovního psa. 

Vztah k dětem

Většina amerických vodních španělů si ráda hraje s dětmi a přistupuje shovívavě k jisté dětské nemotornosti. Při dobré výchově a pečlivé socializaci je lze doporučit i mladé rodině, dokáže-li mu zajistit dostatek pohybu a aktivit. 

Výchova

Základní výchova amerického vodního španěla není nijak obtížná. Je to od přírody vyrovnaný pes, navíc bývá chápavý a dobře se motivuje k práci. Jak jsme zmínili výše, důležitá je socializace štěňat a mladých psů, aby uměli fungovat v kolektivu více psů a nesnažili se zaujímat dominantnější postavení, než je vhodné. 

Zejména v některých rodových linií se projevuje sklon k hlasitosti nejen při práci ale také při hlídání, což může komplikovat život zejména obyvatelům bytových domů či hustě osídlené venkovské zástavby. Nadměrné štěkání je však možné odnaučit nebo ještě lépe - od mládí potlačit.