Biewer teriér

O plemenu

Biewer teriér je FCI neuznané plemeno, které má většinu fyzických i povahových znaků společnou s jorkširským teriérem. Zatímco u jorkšira je jediným povoleným zbarvením tříslová s tmavě modrým sedlem, biewer se vyskytuje v mnoha barevných variantách. Oblíbená je například čokoládově hnědá a strakatá varianta, velmi efektně vypadá také tzv. golddust (zlatavá).

Ačkoliv plemeno není uznáno FCI  ani ČMKU, lze i v Čechách pořídit psa s průkazem původu, nejčastěji se v ČR bieweři registrují pod německým IBC (Internationaler Biewer Yorkshire Terrier Club).   

Historie

Biewer jorkšírský teriér je momentálně u nás velice módní záležitostí, neboť je líbivý a ještě neokoukaný. Jeho původ můžeme najít v Německu, přičemž doba vzniku se datuje na rok 1984. Tehdy manželé Gertruda a Werner Biewerovi připustili psa jménem Darling of Friedheck a fenu Frufru of Friedheck. Oba psi byli v klasické barvě jorkšírského teriéra, a byli tedy vystavováni pod FCI. Nesli však recesivní strakatý (černobílý) gen, který způsoboval prolínající se bílé pruhy v srsti.

Manželé Biewerovi se rozhodli pro selektivní chov těchto psů. Ale nebyli sami. Mnozí chovatelé, kteří tyto jedince zahlédli, začali toužit po biewer jorkšírských teriérech a la Pom Pon. Jenže typických představitelů se strakatým genem bylo poskrovnu a rozhodně ne o všech se tato skutečnost věděla. A tak někteří si chtěli cestu usnadnit (a jiní chtěli co nejširší nepříbuznou základnu), a tak sáhli i po křížení se ši–tzu. Ovšem tato volba nebyla správná. Jedinci z takového křížení byli celkově velice nestandardní a nesli více známek po ši–tzu nežli po jorkšírském teriérovi. Další generace se sice lepšily, ale zase ztrácely požadovanou strakatost.

Toto vznikající plemeno je známé již po celém světě a je již některými kluby uznávané, a tedy i s možností oficiálního vystavování na některých výstavách. U nás – v FCI – však zatím ne. Nejoblíbenější i uznávané je v USA pod ACR. American Canine Registr založila Biewer Yorkie Association a toto plemeno začala vehementně prosazovat po celém světě. Registrují je od roku 2007 pod označením Yorkshire Terrier „particolor“ a je vedeno obdobně jako další barevné varianty jorkšírů „čokoládová“ a „Golddust“. Ovšem američtí „particolor“ nesou trochu jiné znaky než němečtí „biewer jorkšírští teriéři“, a tak jsou vedeni zvlášť. První Biewer yorkshire Terrier Club vznikl v Německu 24. 3. 2003. Existuje i Biro biewer, což je varianta klasického biewera, ovšem má játrově zbarvený nos, drápy i lem víček. Poprvé se objevil v roce 2004.

Varianta Golddust vznikla až po biewer jorkšírech, také v Německu. Často byl veden a označován jako „Biewer bílé zlato“. Později od toho bylo upuštěno, proto biewer ve svém vzniklém standardu myslel jen na svou trikolorní variantu, a tak zde pro golddusta nebylo místo. Proto je goldust coby barevná varianta – respektive plemeno – oddělen a veden samostatně. Rozdíl oproti jorkšírskému teriérovi je ve zbarvení i pigmentaci čenichu (který může být černý, játrový či skvrnitý), ale také v povolené horní hranici hmotnosti, která je u golddusta povolena do 5 kg.

Dalším velmi zajímavým, neuznaným, ale registrovaným zbarvením je čokoládové. Jedinci tohoto zbarvení se narodí velice zřídkakdy klasicky zbarveným rodičům. Ovšem stalo se tak už i u nás v České republice. Tito jedinci však jsou vyřazeni z oficiálního chovu pro svou nestandardní barvu. Čokoládově zbarvení jorkšírští teriéři svými geny předávají v chovu dál nejen čokoládové zbarvení srsti, ale i klasické black and tan.

Vedle zmiňovaných zbarvení příroda představí čas od času i výjimky, jako jorkšírského teriéra ve zbarvení „ocean pearl“ (zlaté s melírem tmavé barvy) nebo „mustard“ (hořčicové). Jedná se o zajímavé barevné kombinace, které pro svou málopočetnost zatím nemají velkou šanci se v chovu uchytit.

Barevných možností, ať už někde na světě uznaných, nebo ještě neuznaných, je velké množství. Genetika je plná kouzel a zajímavostí a jinak barevní jorkové, než jací jsou u nás uznáni a „obvyklí“, jsou momentálně sice in, ale zároveň po zdravotní stránce zatím velkou neznámou. Nevhodným křížením totiž nezřídka chovatelé přivedou na svět hluchá nebo částečně hluchá štěňata.