„Bordík“ je první řadě pracovní plemeno, exteriér se posuzuje s ohledem na loveckou upotřebitelnost a výkonnost. Ne náhodou má border teriér jeden z nejstručnějších standardů v FCI.
Nezaměnitelným znakem border teriéra je jeho hlava – krátká a nízká, svým tvarem a tlamou připomíná hlavu vydry.
Border teriér je plemeno s velmi dlouhou historií, ačkoliv jeho moderní čistokrevný chov netrvá příliš dlouho.
Již z 18. století se dochovaly obrazy a kresby, na kterých můžeme spatřit malého hrubosrstého loveckého psa, velmi podobného dnešním border teriérům – dost rychlého na to, aby udržel krok s jezdcem na koni, dost malého, aby se dostal za liškou pod zem a přitom silného tak, že ve dvojici dokáží zadržet i divočáka.
Jeho původní chovatelé, obývající drsnou krajinu na Anglicko-Skotském pomezí (anglicky „border“ znamená „hranice“) o jeho uznání jako samostatného plemene příliš nestáli. Obávali se, aby bordík nezopakoval osud mnoha pracovních plemen, jejichž ceněné vlastnosti se zájmovým chovem a především šlechtěním zaměřeným na exteriér výrazně rozmělnily.
Nakonec byl border teriér anglickým Kennel Clubem uznán a registrován až roku 1920.
Border teriér vyniká odvážnou, neohroženou povahou, vůči zvěři je dosti ostrý, naopak k ostatním psům je mimořádně snášenlivý. Jeho schopnost kooperovat s ostatními psy je mezi myslivci vysoce ceněna, ovoce přináší zejména při lovu na černou zvěř.
Vedle loveckého upotřebení se bordík výborně hodí pro celou řadu sportů, dobře a rád plave a je nadprůměrně zdatným průvodcem na turistických výšlapech.
I když má silný lovecký pud, k dětem je velmi spolehlivý. Má rád lidi a nebývá agresivní, rád si hraje a ocení i mazlení. Přesto dokáže být nějakou dobu osamotě, potřebuje ale být náležitě unaven, nebo aspoň zabaven hračkami, jinak si najde zábavu sám, jeho slabou stránkou je potřeba stále něco žvýkat a okusovat.
Border teriér se nehodí pro úplné začátečníky, protože mohou mít problém zvládnout jeho temperament a vhodně ho motivovat ke spolupráci a respektování pokynů psovoda.
Povely a triky chápe snadno a rychle se je naučí, musí ho to však bavit, když se mu nechce, těžko se přemlouvá. Po zlém to ale určitě nezkoušejte.
Chováte-li v jeho dosahu jiná zvířata, bude zapotřebí brzká a pečlivě provedená socializace, zejména kočky v něm probouzejí jeho lovecký instinkt naplno.
Většina chovatelů krmí granulemi, na trhu je nepřeberné množství značek a produktových řad.
Správná volba krmení je velmi důležitá pro zdravý a dlouhý život každého psa, proto je dobré věnovat pozornost složení krmiva, případně konzultovat výběr s veterinářem nebo zkušeným kynologem. Mnoho majitelů pokračuje v té značce, na jakou byl jejich teriér naučený od chovatele.
Pokud preferujete domácí přípravu jídla, lze krmit jak vařenou, tak i syrovou (BARF) stravou. Negativem tohoto postupu je zvýšená náročnost přípravy krmné dávky a nutnost načerpat znalosti potřebné k sestavení vyváženého jídelníčku. U loveckých psů krmených syrovým masem se může objevit nežádoucí načínání zvěře.
Srst bordera má být tvrdá a hustá, podsada dobře přiléhá. Z barev se můžeme setkat s červenou, pšeničnou a šedou či modrou s pálenými znaky.
Upravuje se trimováním, stříhání strojkem je hrubou chybou, dochází pak ke změknutí srsti a změně její struktury. Srst je potřeba pravidelně kartáčovat, vhodná je i kontrola délky drápů a stavu chrupu, případně čištění zubů.
Odolný border teriér se obvykle těší dobrému zdraví až do vysokého věku. I když se tu a tam vyskytnou všudypřítomné choroby jako luxace pately nebo oční onemocnění PRA (progresivní retinální atrofie), jejich výskyt je poměrně nízký.
Přesto i bordeři mají svého „strašáka“ - neurologická onemocnění SPS (Shaking Pup Syndrom, česky syndrom štěněcího třesu) a CECS (Canine Epileptoid Cramping Syndrom, tedy epilepsii podobné křečovité záchvaty u dospělých psů). Obě onemocnění jsou vázána geneticky a i když nejsou příliš častá, v poslední době se jim věnuje značná pozornost a chovatelé se snaží o jejich eliminaci.